Biologům dlouho vrtalo hlavou, proč se plejtváci obrovští potápějí jen na 15 minut, když jim zásoby kyslíku umožňují mnohem delší ponor. Nyní znají odpověď: plejtváci to nemají zapotřebí. Při získávání potravy si počínají nesmírně efektivně.
Plejtváci si nechávají proudit do tlamy obrovské množství vody, které poté filtrují mezi kosticemi a zachytávají na jejich třásních drobné korýše. Se široce otevřenou tlamou kladou vodě obrovský odpor, zpomalí se a teorie předpokládala, že pro ně musí být celý manévr energeticky nesmírně náročný, protože není snadné uvést mnohatunové tělo opět do pohybu.
Biologové z kanadské University of British Columbia nyní dokázali změřit energetickou bilanci plejtvákových výprav za potravou a došli k překvapivému výsledku. Na těla velryb umístili rychloměry, tlakové senzory a hydrofony, které zesilují zvuky pod vodou. Ze zvuků vydávaných vodou filtrovanou přes kostice lze odvodit její rychlost.
Vypočítali objem vody v tlamě, z literatury získali údaje o hustotě korýšů v místech, kde plejtváci loví, a matematický model jim spočítal odpor, který velryba s otevřenou tlamou vodě klade. Úmyslně přitom počítali s pesimistickými odhady, aby plejtváky nepřecenili.
Zjistili, že z jednoho sousta, tedy při jednom přefiltrování vody přes kostice, plejtvák získá téměř 480 tisíc kilokalorií, což je asi devadesátkrát více, než kolik během ponoru spálí. (Pro srovnání, průměrný člověk za den spotřebuje nanejvýš 2500 kilokalorií.) Potápějí se na tři až patnáct minut a během jediného ponoru vodu přefiltrují až šestkrát.
I tak krátká doba jim proto bohatě stačí. Bez problémů pokryjí energetické náklady na potopení a zbude jim dost a dost energie na další aktivitu.
