Vědci objevili v čínské vesnici Čchüan-chu-cchun pozůstatky nejméně dvou koček. Zvířata se živila hlodavci, kteří sužovali tehdejší farmáře. Dokazuje to izotopové složení jejich kostí.
Za první lidi, kteří si ochočili kočky, považovali historici a zoologové dlouho Egypťany. Soudili tak podle jejich maleb starých přibližně čtyři tisíce let. V roce 2004 ale objevili francouzští archeologové pozůstatky domácí kočky pohřbené společně se svým majitelem na Kypru. Pohřeb se konal před 9 500 lety. Mezi kyperskou kočkou a egyptskými malbami dlouho zela hluboká časová propast. Žádné další důkazy o soužití koček s lidmi neexistovaly. Až do teď. Minulý týden jeden zveřejnila skupina vědců vedená Jao-wu Chuem z Čínské akademie věd.
Vědci popisují v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky analýzy pozůstatků koček a dalších zvířat nalezených poblíž vesnice Čchüan-chu-cchun v čínské provincii Šen-si, která leží přibližně uprostřed nejlidnatější země světa.
Radioaktivní datování určilo stáří kostí dávných myšilovů mezi 5560 a 5280 lety před dneškem. Není jisté, jestli si je tehdejší farmáři chovali záměrně, nebo je jen tolerovali, protože šelmy hubily v hospodářství myší. První možnost je však možná pravděpodobnější.
Myší dieta
Kromě kočičích kostí odkryli archeologové na nalezišti i kosti psů, drobných hlodavců a jelenovitých sudokopytníků. Poslední zmíněná skupina tělesných pozůstatků zřejmě pocházela od ulovené vysoké. Vědci prozkoumali zastoupení různých izotopů (atomů se stejným počtem protonů, ale různým počtem neutronů) uhlíku a dusíku v kostech. Hlodavci, psi i prasata žrali podle výsledků analýzy proso, zatímco vysoká nikoliv. Kočky se živily zvířaty, jež rovněž žrala proso.
Je proto možné, že lovili hlodavce, kteří ujídali z lidských zásob. Čínští farmáři s nimi potíže měli. Dokazuje to prý nádob určených ke skladování zrna. Podle vědců jsou navrženy tak, aby znesnadňovaly myším a dalším drobným živočichům přístup. Přesto v jedné zůstala 5 300 let pohřbená drobná hlodavčí kostra.
Odkud přišly?
Kočičí kosti patřily podle vědců minimálně dvěma zvířatům. Podle opotřebení se jedno z nich dožilo vysokého věku. Mohlo by to znamenat, že kočka přežívala ve vesnici pod lidskou ochranou, ačkoliv už byla stará a nemohoucí. Druhá kočka zase jedla méně masa a víc prosa. Mohla se proto buďto přiživovat na lidských zásobách, nebo ji lidé mohli krmit. Obojí je možné. Hranice mezi užitečností a příživnictvím je tenká. Lidská sídla pravděpodobně divoké kočky přitahovala.
Na zemi žije v současnosti přibližně šest set miliónů domácích koček. Podle genetických studií pochází z jednoho z pěti podruhů kočky plavé, jenž žije v na Blízkém východě. Jestli z blízkého východu pochází i kočky ze vsi Čchüan-chu-cchun, zbývá teprve zjistit.
Mohlo by jít o potomky koček ochočených mimo Čínu, kteří se do oblasti dnešní nejlidnatější země světa dostali s obchodem. Další možnost je, že se zdomácnění účastnily i kočky z Číny a vědci si toho dosud nevšimli.
