Karáčí v roce 2050. Ve městě je nedostatek vody, chléb je nesmírně drahý a obyvatele stále častěji sužují vlny smrtících veder. Je to fikce, nebo skutečnost? Počínaje rychlým táním místních ledovců a konče prudkým růstem počtu obyvatel má již nyní Pákistán všechny ingredience časované klimatické bomby.
O této tematice se v zemi trýzněné islamistickým i jiným násilím a nedostatkem energie brzdícím ekonomický rozvoj diskutuje jen málo. Nicméně známky takového vývoje je vidět už dnes: v posledních letech zemi postihly rozsáhlé záplavy a loni v létě zahynulo kvůli vedrům přes 1200 lidí.
Klimatické změny postihují i Pákistán, muslimskou zemi s 200 miliony obyvatel, kde se setkávají tři horské masivy, Hindúkuš, Himaláje a Karákóram, které jsou kromě zemských pólů hlavní světovou zásobárnou ledu. Vody z těchto vrcholů zásobují řeku Indus a její přítoky a jsou zdrojem vody pro zbytek země, včetně megapole Karáčí, kde žije dvacet milionů obyvatel a již se zde projevuje nedostatek vody.
Budoucnost země, jejíž obyvatelstvo by mělo kolem roku 2050 podle OSN dosáhnout počtu tři sta milionů, určují částečně tyto ledovce. Na skalnatých stěnách je již vidět, jak ledovce ustupují.
Podle úřadů vzrostla na severu Pákistánu během jednoho století teplota o 1,9 stupně Celsia. To způsobuje povodně typu GLOF (glacier lake outburst flood), kdy se náhle uvolní akumulovaná voda z ledovcového jezera, která smete všechno, co jí stojí v cestě. Dnes úřady sledují třicítku ledovcových jezer na severu země.
Podle Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) by se tání ledovců v horských oblastech mělo během tohoto století zrychlovat. To omezí zásoby vody, zasáhne vodní elektrárny a změní roční období.
V Pákistánu tedy neohrožuje klimatická bomba jen ledovce, ale celou zemi napájenou jejich vodami, především obilnici země Paňdžáb. Přes prudce se zvyšující počet obyvatel je Pákistán zatím v zemědělství soběstačný, právě díky Paňdžábu.
Avšak i zde rolníci v posledních letech utrpěli nebývalými záplavami, způsobenými sice monzunovými dešti, ale zhoršenými z důvodu tání ledovců.
"Když je moc vody, není to dobré pro rýži, když je vody málo, je to také špatné. Stejně tak je to i s obilím," vysvětluje farmář Mohsín Amín Šattá, který má pole u metropole Paňdžábu Láhauru. Každá změna dělá rolníkům těžkosti. Mohou přijít o celou sklizeň, když zasejí příliš brzy nebo zase příliš pozdě. Těžkou hlavu mají i úřady, které musejí skladovat vodu v obrovských nádržích, než ji znovu rozdělí.
Až jednou sklizeň nepostačí, bude muset Pákistán obiloviny a rýži dovážet, a tak bude chléb stále dražší pro obyvatele, kteří jsou již dnes zčásti velmi chudí a zranitelní.
Podle tohoto scénáře může megapole Karáčí trpět nedostatkem vody a stále častějšími vedry. Město čerpá téměř všechnu vodu z řeky Indus, která dnes uspokojuje poptávku obyvatel jen z poloviny, protože chybí účinný vodovodní systém.
IPCC předpovídá, že do roku 2050 poklesne množství sladké vody v jižní Asii, a zvláště v povodí velkých řek, jako je Indus. Karáčí se bude muset naučit žít s mnohem větším počtem obyvatel, ale s menšími vodními zdroji.
Loni v červnu usmrtilo vedro v Karáčí více než 1200 lidí, zejména v chudinských čtvrtích. Je to předzvěst chmurné budoucnosti města? Meteorolog Rasúl varuje. "Vlny veder budou stále intenzivnější."
