Vývojově primitivní druhy žab nezvládají hladké přistání a po skoku dopadají na břicho. Zdá se, že žáby v průběhu evoluce nejprve zvládly odraz a teprve později se naučily "novou technologii" pohybu praktikovat bezpečně a bezbolestně.
Žáby rodu Leiopelma z Nového Zélandu se od dob, kdy se na Zemi objevili první bezocasí obojživelníci, proměnily méně než ostatní skupiny. Například při plavání kopou zadníma nohama asynchronně, nikoli oběma najednou. Mají dosud pozůstatky ocasních svalů, přestože ocas ztratili už jejich dávní předci. Pulci se vyvíjejí na těle dospělců, neplavou volně ve vodě.
ČTĚTE TAKÉ: Nově objevený druh pralesní žáby má nos jako Pinocchio
Biologové z americké Southern Illinois University studovali videozáznamy jejich skoků a srovnávali je s kuňkami a skokany. Zjistili, že ve fázi odrazu mezi nimi nejsou významné rozdíly. Ty se objevují až během skoku. Většina žab zadní nohy přetočí dopředu, čímž změní těžiště a dopadnou na přední nohy. Leiopelma naproti tomu při letu nechává zadní nohy natažené za tělem a přistává na břiše. Jako kdyby se letadlu nevysunul podvozek.
ČTĚTE TAKÉ: Surfující krokodýli: díky proudům překonají volné moře
Jedním z důsledků tohoto skokanského stylu je skutečnost, že Leiopelma není schopna ihned odstartovat k dalšímu skoku. Musí si nejprve poskládat nohy do pohotovostní polohy. Břicho má proti jiným druhům více zpevněné, aby si při tvrdém dopadu nepoškodila vnitřní orgány.
Vědci své pozorování publikovali v odborném časopise Naturwissenschaften.
Foto: www.profimedia.cz
