Mezi členovce patří pestrá skupina živočichů včetně hmyzu, roztočů, pavouků a korýšů. Přestože se vyvinuli už před 400 miliony lety, jejich nejstarší zástupci nalezení v jantaru dosud pocházeli z doby před 130 miliony lety. Už to neplatí. Dva roztoči a jedna muška, objevení v italských Dolomitech, jsou staří 230 milionů let.
Jantar poskytuje paleontologům mnohem cennější informace než běžné fosilie, protože se v něm uchovají i ty nejjemnější detaily. Platí to tím spíše pro drobné živočišné druhy. Zatím nejstarší fosilie hmyzu, necelé čtyři centimetry velká jepice, je stará 310 milionů let, ale vědci mají k dispozici jen její nepříliš dokonalý otisk ve zkamenělém bahně. Zato u milimetrových roztočů nalezených v jantaru mohou studovat i detaily jejich končetin nebo ústního ústrojí.
Italští paleontologové v Dolomitech odkryli asi 70 tisíc kapiček jantaru o průměru dva až šest milimetrů. Většinou ukrývají pouze bakterie a řasy, ale ve třech z nich se podařilo objevit zástupce členovců. Mezinárodní tým odborníků z Německa, Spojených států, Kanady a Itálie o tom informuje v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Roztoči patří do skupiny býložravých druhů, která má asi 3500 žijících zástupců. Patří k nim například vlnovníci, kteří jsou známi coby zemědělští škůdci. Druhy staré 230 milionů let se těm dnešním překvapivě podobají. Moucha je značně poškozená a nebylo možno ji blíže určit.
Roztoči se živili zřejmě listy jehličnatého stromu, jehož míza je zachovala neporušené až do dnešních dnů. Žili v době před rozvojem kvetoucích rostlin, jimiž se dnes živí 97 procent zástupců této skupiny, což znamená, že býložraví roztoči se během evoluce přizpůsobovali novým hostitelským rostlinám.
Druhy nalezené v jantaru pocházejí z období triasu, které následovalo po jednom z největších globálních vymírání na konci permu před 250 miliony lety. Podobné nálezy tak mohou přispět k lepšímu poznání exploze života, která po této katastrofě nastala.
