Srstnatí nosorožci a další savci typičtí pro dobu ledovou se nevyvinuli až v reakci na globální ochlazení, ani do nižších zeměpisných šířek nesestoupli z drsného severu. Vyvinuli se dávno předtím na Tibetské náhorní plošině.
Svědčí pro to nález fosilní lebky srstnatého nosorožce Coelodonta thibetana, který v Tibetu žil před 3,6 milionu let, tedy přibližně milion let před nástupem čtvrtohor s jejich periodicky se opakujícími ledovými dobami.
Nosorožec, o jehož objevu informuje tým geologů a paleontologů z Číny a Spojených států v časopise Science, měl roh na průřezu zploštělý podobně jako mladší druhy srstnatých nosorožců. Zřejmě ho používal jako lopatu k odhrabávání sněhu, aby se dostal k vegetaci.
Kromě nosorožce paleontologové v Tibetu objevili dalších 23 druhů savců typických pro dobu ledovou, včetně vyhynulého druhu koně, kočkovité šelmy irbise, jezevce nebo turovitého sudokopytníka nahura.
Zdá se tedy, že tito savci se vyvinuli na Tibetské náhorní plošině, jejíž průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 4500 metrů, takže tamní klima bylo velmi chladné i v dobách, kdy po době ledové ještě nebylo ani stopy a průměrná světová teplota byla o tři stupně vyšší než dnes.
Když se klima začalo ochlazovat, začali tito savci sestupovat do nižších nadmořských výšek a postupně osídlili rozsáhlé oblasti severní polokoule.
Mezi fosilními nálezy však zcela chybí předci mamutů a mastodontů. Je proto pravděpodobné, že tito obří savci mají svůj původ v jiné oblasti.
