Papoušek jménem Griffin z Lincolnské univerzity má za ušima. Ví, že když se rozdělí s lidským kamarádem, vyplatí se mu to. Přítel mu službu vrátí.
Šedí papoušci jsou oblíbení domácí mazlíčci. Je to tak už dlouho. Podle nástěnných maleb je chovali již staří Egypťané. Počítají se k nejinteligentnějším ptákům, nejsou-li rovnou ze všech opeřenců vůbec nejchytřejší. Dokážou nejen opakovat lidské zvuky, ale pravděpodobně jim i částečně rozumí. Výzkumem schopností šedých papoušků se proslavila americká psycholožka Irene Pepperbergová. Její nejznámější papoušek se jmenoval Alex. Dokázal chápat koncepty jako je "větší," "menší," "stejný," nebo "nad" a "pod." Pepperbergová o něm napsala několik knih.
Dožil se jednatřiceti let, zemřel v roce 2007. Tenhle týden vyšel časopise Animal Cognition další výzkum šedého papouška, pod nímž je Irene Pepperbergová podepsaná, společně s dalšími čtyřmi kolegy: Franckem Péronem, Luke Thornbergem, Bryou Grossovou a Suzanne Grayovou.
Vědci popisují zajímavý pokus s šedým papouškem jménem Griffin. Pták si v něm mohl vybrat, jestli si nechat pamlsek sám pro sebe, nebo se o něj rozdělit s jedním z ošetřovatelů. Griffin pochopil, že být hodný se vyplatí. Choval se altruisticky, neboť věděl, že se pak budou ostatní chovat podobně k němu.
Barevné skořápky
Vědci dali papouškovi na výběr mezi čtyřmi barevnými kalíšky. Mohl si vybrat, který z nich otočí - celá hra připomínala známou veksláckou kratochvíli skořápky. Zelený kalíšek znamenal, že Griffin i jeho lidský přítel dostanou každý jednu odměnu. Pokud pták otočil růžový kalíšek, dostal odměnu jen on sám. Kdyby si vybral oranžový kalíšek, odměněn by byl jen jeho partner. Jestliže si Griffin vybral fialovou barvu, nedostal nikdo z nich nic. Papoušek se pravidla hry snadno naučil. Až na několik výjimek téměř vždy volil zelený kalíšek.
Vyplatilo se mu to, protože mu jeho lidský kamarád službu oplatil. Na konkrétním člověku nezáleželo. Griffin se byl ochoten rozdělit s kýmkoliv. Vědci si myslí, že papoušek pochopil zisk, který mu dobrý skutek přinese. Je však možné, že je chytřejší než běžní šedí papoušci. Když totiž stejný vědecký tým před časem vyzkoušel stejný experiment na jiných jedincích téhož druhu, došel k odlišným výsledkům.
Jako šimpanz
Ve starších pokusech párovali vědci papoušky s lidmi, kteří se úmyslně chovali sobecky, altruisticky, nebo jen napodobovali chování papoušků, s nimiž hru hráli. Papoušci imitovali chování lidí nezávisle na výsledku, který jim to přineslo. Pokud je na oplátku napodoboval člověk, byli zmatení. Griffinův případ to ale podle vědců není. Vědci si myslí, že pochopil, jaké bude mít jeho jednání následky. Griffin by ani nemusel být papouščí génius je možné, že jeho předchůdci o hru a o odměnu jen neměli dostatečný zájem.
Schopnost dělit se je známka vysoké inteligence papoušků. Pomineme-li lidi, vyznačují se jí v takové míře nejspíš jen primáti. Celkem nedávno byla například prokázána u šimpanzů. Ti mají dokonce smysl pro spravedlnost. Když se k nim jiný šimpanz nechová fér, mají sklon mu to oplácet.
