Výzkum odborníků z Kalifornské univerzity ukazuje, že příslušnost k určité rase není biologická danost, s níž se člověk jednou pro vždy narodí. Alespoň zčásti se jedná o umělý konstrukt, který si vymysleli sami lidé. O tom, jestli je člověk považován za bělocha, nebo za černocha, rozhoduje i jeho společenské postavení.
Sociologové podrobili důkladné analýze data z průzkumu, který ve Spojených státech probíhal v letech 1979 až 1998. Účastnilo se ho přes 12 tisíc lidí, jimž v roce 1979 bylo 14 až 22 let. Výzkumníci kromě jiných údajů zaznamenávali také údaje o rasové příslušnosti, a to v kategoriích "bílá", "černá" a "jiná". V prvním roce výzkumu uvedli i sami účastníci, k jaké rase se hlásí. Na totéž byli dotázáni také v roce 2002.
Výzkum přinesl překvapivé zjištění: u plné pětiny lidí se rasová příslušnost během dvaceti let výzkumu alespoň jednou změnila. Podobně se mezi roky 1979 a 2002 změnilo i to, jak svou rasovou příslušnost vnímali sami dotazovaní.
Tyto změny přitom nebyly náhodné, souvisely se změnami společenského postavení. Lidé, kteří byli jeden rok označeni za bělochy, byli v dalším kole výzkumu mnohem pravděpodobněji zařazeni mezi černochy, pokud mezi tím přišli o práci, ocitli se ve vězení nebo se jejich příjem snížil natolik, že se dostali pod hranici chudoby.
Zdá se tedy, že rasové stereotypy mohou fungovat jako sebenaplňující proroctví. Pokud se člověk na společenském žebříčku propadá, roste zároveň šance, že ho ostatní budou považovat za černocha. A stejně to pociťuje i on sám.
Platí to především u lidí, kteří mají znaky obou (nebo více) ras. Lidstvo netvoří jasně oddělené skupiny, ale kontinuum lidí nejrůznější barvy kůže i jiných na první pohled pozorovatelných znaků. Tyto morfologické rysy jsou jistě do určité míry dány našimi geny, ale výzkum publikovaný v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences připomíná, že svět není tak jednoduchý, jak by si mnozí přáli.
Foto: profimedia.cz
