Koncentrace těžkých kovů v grónských ledovcích překvapivě nedosahovala svého maxima v 60. a 70. letech, kdy v Evropě a v Severní Americe vrcholila průmyslová výroba neomezovaná emisními limity, ale na počátku 20. století. Olovo, kadmium a thallium pocházejí především ze spalování uhlí.
Vzorky grónského ledu poskytly informace o zatížení arktického ekosystému těžkými kovy v letech 1772 až 2003. Počátkem 20. století byly koncentrace těžkých kovů desetinásobně vyšší než před nástupem průmyslové revoluce. Hodnoty naměřené v nejsvrchnější vrstvě ledu jsou dvakrát až pětkrát nižší než před sto lety. Platí to alespoň pro arktické oblasti na severu Atlantského oceánu. Autoři studie, publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, nicméně varují, že v jiných částech Arktidy může být situace o poznání horší. Důvodem je rychlý růst asijských ekonomik, především Číny.
Těžké kovy do Arktidy přicházejí vzdušnou cestou a koncentrují se v tělech dlouho žijících živočichů, například tuleňů nebo velryb. Dostávají se tak i do potravy místních lidí, a to často se zpožděním mnoha desítek let. Vliv toxických látek proto může být významný i dlouho poté, co jejich produkce začala klesat. Jiná nedávno publikovaná studie například ukázala, že se v arktických potravních řetězcích stále udržují relativně vysoké koncentrace DDT, jehož používání je na většině území severní polokoule v současnosti zakázáno.
Foto: Profimedia
