Pěstovat živé nervové buňky zvládají vědci už dlouho. Přinutit je ale, aby vytvořily strukturu aspoň vzdáleně podobnou uspořádání lidského mozku, bylo však těžší. Teď už badatelé vědí, jak na to.
Nový způsob pěstování nervových buněk bude nejspíš zatím použitelný jen ve výzkumu. Hodí se třeba k napodobování následků poranění mozku od vzniku až po zahojení, což až dosud nebylo možné. Podrobnosti objevu vyšly tento týden v časopise PNAS. Pod článkem je podepsaná skupina vědců vedená Davidem Kaplanem z Tufsovy univerzity v Bostonu ve státě Massachusetts. "Se systémem, který máme, můžete sledovat traumatické mozkové poranění v reálném čase," prohlásil Kaplan. "Důležité je i to, že můžete sledovat hojení včetně toho, co se stane během dlouhých časových úseků."
V preparátu, který vědci vyrobili, přežily nervové buňky víc než dva měsíce. Vytvořily trojrozměrnou strukturu připomínající kousek živého mozku pod mikroskopem. Byla dokonce rozdělená na vrstvu, v níž byly jen výběžky nervových buněk, a vrstvu, v níž byla jen jejich těla.
Stejně je uspořádaný i mozek obratlovců. Skládá se z bílé hmoty, která je plná samých nervových vláken, a šedé hmoty, ve které naopak převažují jen těla buněk. Tkáň vydržela zdravá asi pět týdnů, což je dlouhá doba. Nervovým buňkám v dvourozměrném prostředí Petriho misek, na nichž se neurony nejvíc pěstovaly dosud, většinou začíná být špatně už během jednoho dne a brzo odumírají. Neurony navzájem komunikovaly vzruchy stejně jako v přirozeném uspořádání.
K zaujetí trojrozměrné struktury je vědci přinutili pomocí speciálního prostředí, na němž rostly. Skládalo se z houbovitého lešení tvořeného bílkovinou z chemického pohledu podobnou vláknům hedvábí a z kolagenového gelu. Nervové buňky se totiž, podobně jako všechny ostatní buňky v lidském těle, řídí strukturou mezibuněčné hmoty. Bez ní nedokážou vytvořit uspořádání připomínající skutečné tělesné tkáně.
