Vyrobit umělou perleť, která na první pohled připomíná přírodní materiál, umí každý výrobce pouťových cetek. Ale vytvořit dokonalou kopii, která má stejné mechanické i optické vlastnosti, je mnohem těžší. Fyzikům z Cavendishovy laboratoře univerzity v Cambridgi se to podařilo.
Přírodní perleť, kterou na vnější straně svých lastur vytvářejí mlži, je tvořena tisíci mikroskopickými vrstvičkami uhličitanu vápenatého se složitou krystalovou strukturou, proloženými organickými látkami.
Fyzikové museli zajistit, aby uhličitan vápenatý nekrystalizoval při odpařování z roztoku předčasně. Podařilo se jim to pomocí směsi iontů a organických látek. Stejně ostatně postupují i měkkýši. Byli takto schopni vytvářet tenoučké uhličitanové vrstvy, které potom pokryli organickou vrstvou s póry o velikosti deset nanometrů (miliontin milimetru). Teprve v té chvíli začal uhličitan krystalizovat, což mu dodalo požadované optické vlastnosti. Celý proces mnohokrát zopakovali.
"Krystaly mají charakteristický tvar, který odpovídá jejich atomové struktuře. Je velmi obtížné tento tvar ovlivňovat. Příroda to nicméně dokáže a my jsme ji dokázali napodobit. Vytvořili jsme nový recept na perleť s využitím přírodní kuchařky," říká Ulli Steiner, jeden z autorů technologie, kteří o ní informují v časopise Nature Communications.
Umělý materiál je dokonce ještě pevnější než přírodní perleť a má srovnatelné optické vlastnosti. Teoreticky by bylo možné použít ho coby odolný povrch řady technických zařízení. Vědce však k jejich počinu vedla především snaha ověřit, zda správně pochopili princip, na němž mlži perleť vytvářejí.
