Letouny poháněné solární energií pokořily další milník. Ultralehký bezpilotní model Zephyr dokázal díky moderním bateriím vydržet ve vzduchu čtyřiapadesát hodin, přestál tam tedy dvě noci.
Důvody, proč vynalézat letouny na solární pohon, jsou v podstatě dva. Prvním, který reprezentuje i Zephyr, je využití strojů bez posádky k několikatýdenním a možná až mnohoměsíčním letům ve výškách od deseti do více než třiceti kilometrů. Zde by mohly sloužit jako jakési atmosférické satelity: třeba k fotografování, dalšímu zkoumání zemského povrchu nebo k přenosu dat, telefonních hovorů či televizního signálu.
Přitom například vývoj obřího letounu Helios, vyrobeného pod vedením NASA a létajícího ve výšce téměř třiceti kilometrů, stál asi patnáct milionů dolarů. Má za sebou i pokus s přenosem televizního signálu a dat. Satelit, který takovou práci běžně odvádí, stojí asi sto milionů, vyrobit jeden exemplář Heliosu by v budoucnu mělo ale přijít asi jen na dva miliony.
Většinou menší a vzhledem tradičnější sluneční letadla mají pro změnu propagovat využitelnost obnovitelných zdrojů energie, a to nejlépe tím, že by v nich nějaký dobrodruh obletěl na jeden zátah celou zeměkouli. Nápady, že by se nevelké automatické solární letouny daly použít při průzkumu Marsu, jsou zatím jen na papíře.
Zephyr přesně ukazuje, kterým směrem se nyní vývoj ubírá: kombinovat nejnovější, co nejefektivnější solární panely s kvalitními bateriemi, které by udržely elektromotory vrtulí v chodu v noci, to vše na stroji z pevných, ale ultralehkých materiálů. Zephyr s rozpětím osmnácti metrů je vyroben z uhlíkových vláken a váží díky tomu pouhých třicet kilogramů. Jeho rekord v pobytu na nebi je zatím neoficiální, bude ho muset zopakovat před zástupci Světové federace sportovního létání.
Autor: -lbz-
