Materiály schopné vést elektrický proud beze ztrát fungují ve velmi nízkých teplotách. Fyzikové se je snaží zvýšit, aby byl provoz supravodičů levnější. Mezinárodní tým vědců, vedený Changem-Beomem Eomem z Wisconsinské univerzity, nyní popisuje v časopise Nature Materials trojici nových supravodivých materiálů.
Látka se považuje za supravodivou, pokud vede elektrický proud s nulovým odporem. Teplota, při níž se odpor na nulu sníží, se označuje jako kritická. Pro průmyslové využití se nejvíc hodí materiály s co nejvyšší kritickou teplotou. Ideální by samozřejmě bylo vyvinout materiál, který vede proud beze ztrát ve dvaceti stupních.
Všechny tři materiály vyrobené Eomovým týmem patřily do skupiny látek, jimž se říká supermřížky. Běžnou krystalovou mřížku tvoří opakující se prostorové uspořádání jedné skupiny atomů. Supermřížka vznikne, když se položí dvě nebo víc krystalových mřížek různých materiálů na sebe. Nové uspořádání může mít zajímavé fyzikální vlastnosti.
Zkoumané materiály spadaly mezi takzvané nekonvenční supravodiče, jejichž chování se nedá vysvětlit žádnou dosud známou fyzikální teorií supravodivosti. Takové teorie mají fyzikové hned dvě. Obě pocházejí z padesátých let, jednu vymyslela čtveřice amerických fyziků John Bardeen, Leon Cooper a John Schrieffer, druhou Rus Nikolaj Bogoljubov. Na nekonvenční supravodiče jsou ale krátké.
Supravodivost budí zvědavost fyziků už víc než sto let. Poprvé ji zaznamenal nizozemský fyzik Heike Kamerlingh Onnes. V roce 1911 ochladil rtuť na teplotu 4,2 Kelvina (-268,95 °C). Její elektrický odpor klesl k nule. Jeho objev měl velký praktický význam. V současnosti se supravodiče používají v mnoha oblastech lidského průmyslu. Najdete je v elektromagnetech, které nadnášejí superrychlé vlaky nebo v lékařských tunelech na magnetickou rezonanci.
