Kdo na Pražském hradě pěstoval alchymii nebo kdo si mohl dovolit tehdy módní malovanou keramiku, naznačuje výzkum archeoložky Gabriely Blažkové. Podrobně popsala a zařadila do širších souvislostí cenné nálezy z odpadních jímek, o kterých se sice vědělo již od 20. a 30. let minulého století, dosud se však jimi nikdo soustavně nezabýval. Blažková za svou práci ve čtvrtek převzala cenu předsedkyně Grantové agentury ČR.
V renesančních odpadních jímkách se našlo přes 680 keramických nádob, 250 skleněných předmětů a další úlomky keramiky, skla, ale také železa a kostí. Byly mezi nimi i nálezy, které badatelku překvapily. Například keramika, která svědčí o provozování alchymie. "Je to destilační poklop, který musel být součástí nějaké aparatury, a destilační mísy. Zajímavé je, že se to našlo bezprostředně u domu probošta, to znamená u církevního hodnostáře," uvedla archeoložka. Pražský hrad je sice spojován s Rudolfem II. a alchymisty, zbytky aparatury u církevního hodnostáře ale badatelka nečekala.
Některé z nálezů také potvrdily význam berounské keramické výroby. Tamní hrnčířská dílna produkovala malovanou keramiku. Od poloviny 16. do poloviny 17. století to byla módní záležitost v celé Evropě. Podobné dílny se nacházely i v jiných zemích. "Našli jsme poměrně početnou kolekci tohoto malovaného zboží a podařilo se nám dokázat, že skutečně pochází z Berouna," řekla Blažková.
Malovanou keramiku si mohly dovolit nejspíš jen lépe situované vrstvy a její výroba byla náročná. "Našli jsme dokonce jeden džbánek s motivy postav. Jedna z nich se hrnčíři evidentně nepovedla a zůstala nedomalovaná. Přesto se hrnčíři vyplatilo džbánek dokončit, vypálit a prodat, možná se slevou," vysvětlila archeoložka.
Obsah odpadních jímek se do současnosti dochoval díky bývalému vedoucímu archeologických výzkumů na Pražském hradě Ivanu Borkovskému. Podle Blažkové prokázal velkou prozíravost, když nálezy nařídil uchovat a dokonce i restaurovat. Je to ojedinělé i v evropském měřítku, archeologové si dříve totiž cenili spíše nálezů z pravěku či středověku. "Směrem k současnosti nálezů objemově přibývá," vysvětlila archeoložka. Výhodou jímek je také to, že poškozená keramika se vyhazovala do měkkých vrstev, takže se nerozbila na tolik střepů a bylo možné ji zrekonstruovat.
K výzkumu přispěli i odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické a Geologického ústavu Akademie věd ČR. Pomohli zjistit, jaké technologie pro výrobu se v renesanci používaly. Blažková výsledky své práce publikovala ve dvoudílné monografii. V bádání tímto směrem chce pokračovat i nadále, podařilo se jí navázat spolupráci se zahraničními institucemi.
