NASA během víkendu navedla na oběžnou dráhu kolem Měsíce dvojici sond Grail. Budou mapovat jeho gravitační pole. Mohli bychom se tak konečně dozvědět, proč se odvrácená a přivrácená strana Měsíce od sebe tak liší a zda má pravdu hypotéza, že jeho dnešní podoba je výsledkem srážky dvou menších těles.
Po polární dráze ve výšce pouhých 50 kilometrů nad povrchem budou obě zařízení obíhat devadesát dní. Budou přitom mezi sebou vysílat signály v mikrovlnné části spektra. Z doby, kterou signálu zabere cesta mezi oběma družicemi, bude možno přesně určit jejich vzájemnou vzdálenost. Měření bude tak citlivé, že odhalí rozdíly v řádu setin milimetru.
Rychlost sond se bude nepatrně měnit v závislosti na síle gravitačního pole pod nimi. Z nasbíraných dat astronomové vytvoří podrobnou mapu rozložení gravitace na Měsíci. Pomocí složitých algoritmů však bude nejprve nutno odfiltrovat vliv gravitačního působení Slunce, Země a dalších těles sluneční soustavy.
Okno do minulosti
Ze struktury gravitačního pole lze usuzovat, kdy a jak jednotlivé části Měsíce v minulosti chladly. Astronomové doufají, že se dozvědí leccos zajímavého o prvních etapách existence našeho nejbližšího kosmického souseda.
V současnosti převládá teorie, že Měsíc vznikl v počátcích existence sluneční soustavy odtržením od Země při srážce naší planety s tělesem velikosti Marsu. Časopis Nature loni zveřejnil domněnku, podle níž měla Země původně dva satelity, Měsíc vznikl jejich srážkou a spojením.
Dávnou srážkou je možné vysvětlit, proč se odvrácená a přivrácená strana Měsíce od sebe tak liší. Na přivrácené straně jsou rozsáhlá lávová moře vyplňující dna kráterů, kdežto na odvrácené polovině tyto relativně hladké a rovné oblasti ztuhlé lávy zcela chybí.
Projekt GRAIL by měl přispět k vysvětlení těchto zvláštností. Mise Apollo i automatické sondy už sice prozkoumaly různé oblasti, ale výzkum se dosud zaměřoval především na povrch. O vnitřním uspořádání Měsíce toho víme velmi málo.
