Původně si lidé mysleli, že se vesmír nerozpíná, že nemá žádný počátek ani konec, že tu byl, je a bude navždy v prakticky nezměněném stavu. Později se ale přišlo na to, že se rozpíná a galaxie se od sebe vzdalují. To vedlo vědce v čele s Američanem ruského původu Georgem Gamowem k teorii "velkého třesku", podle které začal vesmír v konečném čase v minulosti explozí, která asi před 13,7 miliardy let vystřelila hvězdy a galaxie do všech stran, a od té doby se vesmír rozpíná. Odborný časopis tuto hypotézu zveřejnil před 70 lety, 1. dubna 1948.
Po objevu rozpínání vesmíru, který učinil v roce 1929 astronom Edwin Hubble, se začal Gamow zabývat vznikem chemických prvků ve vesmíru, k čemuž ho inspirovala zejména práce amerického imigranta z Německa Hanse Betheho o termojaderné reakci, která tak vydatně "živí" Slunce. Scénář horkého počátečního vesmíru vypracoval Gamow se svým doktorandem Ralphem Alpherem a uveřejnil jej v roce 1948 časopis Physical Review.
Jejich hypotéza je nyní všeobecně považována za jednu z nejvlivnějších vědeckých studií 20. století, která otevřela prostor pro kosmologii coby skutečnou vědu. Článek byl pozoruhodný nejen svým obsahem, ale i některými okolnostmi. Především - prý skutečně náhodou - vyšel na apríla. Navíc Gamow přesvědčil Betheho, aby se pod článek spolupodepsal. Gamow měl svérázný smysl pro humor, proto jej fascinovala představa, že zprávu o počátku vesmíru sdělují autoři pojmenovaní přesně podle řecké abecedy (alfa, beta, gama). Gamow pak přemlouval svého dalšího úspěšného žáka Roberta Hermana, aby si změnil příjmení na Delter (delta je čtvrté písmeno řecké abecedy).
Většina odborníků tehdy nebrala Gamowovu teorii vážně a dávala přednost jiným. Asi nejvýznamnější z nich byla takzvaná hypotéza stacionárního vesmíru, kterou rovněž v roce 1948 vypracoval anglický astrofyzik Fred Hoyle se spolupracovníky rakouského původu Hermannem Bondim a Thomasem Goldem. Mnozí tehdy tento model stacionárního vesmíru přijímali a sebevědomý Hoyle dokonce v rozhlasové přednášce Gamowovu myšlenku opovržlivě nazval "Big Bangem" (velkým třeskem), a to ve smyslu "nafouklá bublina" nebo "mnoho povyku pro nic".
Hlavní důkaz o prvotním výbuchu - reliktní záření přicházející z vesmíru - objevili v roce 1965 Arno Penzias a Robert Wilson. Tito američtí spojaři zkoumali vesmír mohutným radioteleskopem v New Jersey a narazili na podivný "šum" zaplňující celou oblohu. Později se ukázalo, že hluk je reliktním zářením z dob stvoření vesmíru, jak ho předpověděl Gamow. Teorie velkého třesku tak byla potvrzena a Hoyleova původně nadávka "velký třesk" se začala skloňovat ve všech pádech.
