Philae na kometě: harpuny nevystřelily a málo světla

Věda a technika
13. 11. 2014 11:30
Modul Phillae poslal první fotku z komety. Na podrobnosti o jeho stavu ale stále čekáme.
Modul Phillae poslal první fotku z komety. Na podrobnosti o jeho stavu ale stále čekáme.

Stokilová krabice s nožičkami sedí na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko 3,4 astronomické jednotky (asi 500 milionů kilometrů) od Země. Přistání nevyšlo podle původního plánu. Modul nevystřelil kotvy - nebo chcete-li harpuny - kterými se měl na řídkém balvanu přidržovat. Po přistání dvakrát poskočil. Teď leží na místě, kam svítí málo slunce. Jeho celková situace je ale dobrá.

Odborníci v řídícím středisku Evropské vesmírné agentury (ESA) v německém Darmstadtu i jinde se teď probírají daty, která z modulu mají, a snaží se vykoumat, co se po přistání stalo. Dosednout na lehoučké těleso, jako je kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko (dále 67P/Č-G) je obtížné, což se vědělo. Stejně obtížné ale pravděpodobně bude i zjistit, jak dosednutí proběhlo, což předpokládal jen málokdo. Odpoledne proběhla tisková konference, která mnoho otázek ohledně statusu modulu vyjasnila.

Vzdalující se Philae vyfotografovaný z Rosetty.

Podle původního plánu měla krabice modulu sestoupit z oběžné dráhy nad kometou ve výšce 22,5 kilometru. Rychlost dopadu měla být jeden metr za sekundu. Teleskopické nohy, které Philae vysunul během sestupu, měly pohltit energii nárazu.

Následně měl modul vystřelit rychlostí 70 m/s dvě harpuny, jejichž pomocí měl na kometě zakotvit. Pohlcování energie nárazu i kotvení jsou na maličké kometě potřeba.

Úniková rychlost

Každé kosmické těleso má takzvanou únikovou rychlost. Je to rychlost, kterou potřebujete, abyste se vymanili z moci jeho gravitace a odletěli do volného prostoru. Na Zemi je úniková rychlost okolo jedenácti tisíc metrů za sekundu. Na 67P/Č-G je ale jen 0,5 metru za sekundu. K jejímu opuštění je potřeba jen malá energie. Zvládli byste z ní odstartovat vlastní silou i vy. Proto byly třeba kotvy. Proč selhaly, zatím Esa neví. Mechanizmus harpun se spustil, ale harpuny samotné nevystřelily. Kdyby vystřelily, modul by neposkakoval.

Hlavní je, že Philae komunikuje a posílá data. Kvůli zastínění ale může navazovat spojení s Rosettou jen ve dvou krátkých komunikačních oknech denně. Pracovníci řídícího střediska pořád ještě analyzují příčiny zádrhelu během přistání. "Komplikované není jen přistát na kometě, ale - jak vyšlo najevo - komplikované je i porozumět, co se během přistání nebo po něm stalo," prohlásil manažer modulu Stephan Ulamec.

Průběh skoků se ESA snaží zpětně odvodit z údajů telemetrie. Je to jako detektivka. Například Včera V noci Ulamec prohlásil: "Zaznamenali jsme kolísání rádiového spojení. Některá z dat naznačují, že se modul mohl znovu zvednout. Přistáli jsme a zase se odrazili."

Původní plán přistání. Povšimněte si harpun ve spodní části krabice modulu.

Kosmický hopík

Dnes odpoledne už si řídicí středisko bylo jistější, co se stalo. Modul poprvé dosedl v 16.33 CET. Přistávací nohy fungovaly správně a pohltily většinu energie nárazu. Kvůli selhání harpun se ale znovu odrazil nad povrch komety. Zase přistál až v 18.26. Pak skočil naposled. V 18.33 definitivně dopadl.

Rychlost letu během skoků byla nízká. Během prvního skoku 38 centimetrů za sekundu. Druhý několikaminutový skok proběhl rychlostí okolo 3 cm/s. Kromě fluktuací v radiovém spojení zaznamenala ESA i fluktuace v příkonu ze solárních baterií modulu. Způsobovala je rotace modulu během skoku.

V současnosti je modul na okraji kráteru. Není to místo, kde měl původně skončit. Má k dispozici jen asi hodinu a plů slunečního svitu. Původní plán počítal s šesti nebo sedmi. V řídícím středisku se stále počítá, jak to ovlivní jeho energetické poměry. 

Původně plánované místo přistání (červeně) a oblast, kde modul skončil. V popředí manažer modulu Philae Stephan Ulamec.

Časem by se ESA mohla pokusit změnit polohu Philae tak, aby na jeho solární panely světla. Energeticky nejnáročnější experiment, který by měl provést je vrtání do komety. Zatím to nevypadá, že by se ho řídící středisko muselo vzdát.

V souvislosti s přistáváním na malých tělesech nelze nezmínit japonskou sondu Hayabusa, která se v roce 2010 pokusila odebrat vzorek z asteroidu 25143 Itokawa. Ačkoliv dopravila k Zemi návratovou kapsli s 1500 zrnky materiálu.

O průběhu přistání je toho známo jen málo. Nejspíš také nevyšlo podle plánu. Petr Pravec z Astronomického ústavu v Ondřejově k tomu před časem řekl TÝDNU: "Japonci s tím dělají tajnosti. Tenhle experiment se jim moc nepovedl." Přistávat na malých tělesech se teprve učíme.

Autor: Radek John

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ