Americká sonda Dawn úspěšně vstoupila na oběžnou dráhu kolem planetky Ceres v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Na twitteru to oznámil americký Národní úřad pro letectví a vesmír. Aparát během své cesty překonal zhruba pět miliard kilometrů a před Ceresem více než rok kroužil kolem planetky Vesta.
Dawn zakotvil na orbitě v brzkém odpoledni, americký úřad ale úspěšnost manévru potvrdil až po asi dvou hodinách poté, co vyhodnotil letová data odeslaná ze sondy na Zemi.
Dawn se na svou bezprecedentní misi, během které postupně provedl dvě přiblížení k vesmírným tělesům, vydal v roce 2007. Do kosmu sondu v hodnotě 466 milionů dolarů (11,3 miliardy korun) vynesla raketa Delta 2.
Úkolem aparátu je poskytnout vědcům na Zemi cenné informace o dvou největších objektech hlavního pásu asteroidů naší sluneční soustavy, a tím i o formování celé soustavy. První část programu sonda splnila, když od července 2011 do září 2012 kroužila kolem Vesty. Tu vědci označují jako protoplanetu, případně jako planetární embryo. Má se za to, že během formování naší sluneční soustavy vzniklo několik stovek protoplanet.
Po více než dvouletém letu od Vesty začíná nyní Dawn druhou fázi projektu. Samotný výzkum na oběžné dráze kolem trpasličí planety Ceresu, který má v průměru 950 kilometrů, by měl přístroj zahájit v dubnu.
Sonda počátkem února pořídila ze vzdálenosti 83 tisíc kilometrů snímky Ceresu s množstvím kráterů a také s několika zářivě bílými místy, které vědce zaskočily. Prozatím není jasné, co na planetce odráží více slunečního světla.
Dawn se dosavadními úspěchy zapsal do historie vesmírných letů. Jako vůbec první sonda vstoupil na oběžnou dráhu trpasličí planety a rovněž jako první během své cesty zakotvil na oběžných drahách dvou odlišných vesmírných těles, poznamenal space.com.
Dlouholetou misi v kosmu umožnil inovativní iontový pohon, jehož účinnost je podle portálu space.com asi desetkrát vyšší než u tradičních chemických motorů. Jeho nevýhodou je nízké zrychlení. Pro zajímavost, zrychlení z nuly na sto kilometrů v hodině trvá Dawnu čtyři dny.
Dawn nicméně není první meziplanetární sondou, která ke svému letu využívá paprsek iontů. NASA pohon na konci devadesátých let minulého století nasadila u aparátu Deep Space 1, který výhody nové technologie otestoval. Iontový motor použilo také Japonsko u své sondy Hajabusa.
