V miniaturní komůrce naplněné vodou se prohánějí jednobuněční "sportovci". O jejich pohybu rozhoduje člověk svírající joystick a snažící se na počítači vstřelit gól nebo porazit soupeře v ping-pongu.
Kombinací skutečného dění v mikrosvětě a virtuálního prostředí v počítači vytvořil fyzik Ingmar Riedel-Kruse spolu s kolegy ze Stanfordovy univerzity zcela nový typ her. Jejich hrdiny jsou prvoci, kolonie buněk i jednotlivé molekuly. Ne jejich počítačové simulace, ale skutečné buňky a molekuly pohybující se v malém zařízení hned vedle počítače.
Osm experimentálních her napodobuje ty nejklasičtější videohry: fotbal, Pac-mana, ping-pong, pinball... Většina z nich je založena na ovládání trepky – jednobuněčného organismu s povrchem posetým brvami, kterého téměř každý zná ze základní školy. Trepky se totiž v hodinách přírodopisu běžně pěstují v senném nálevu a na jejich pozorování stačí i jednoduchý školní mikroskop.
Trepka ovládaná joystickem
Trepka se pohybuje v malé komůrce. Snímá ji kamera a obraz se přenáší na displej počítače, kde se kombinuje s virtuálním prostředím hry. Počítač sleduje pohyby prvoka a využívá je k ovlivnění dění ve hře.
Hráč se pokouší prvoka kontrolovat pomocí ovladače, který připomíná obyčejný herní joystick, ale jeho příkazy se projevují přímo v mikrosvětě obývaném trepkou. Ve hře Pac-man například hráč mění polaritu slabého elektrického pole. Řídí tak směr, jímž se bude trepka, která toto elektrické pole vnímá, pohybovat. Jindy hráč pomocí mikropipet vstřikuje do komůrky z různých směrů chemické látky, které trepku buď přitahují, nebo odpuzují, takže plave k nim, nebo se jim naopak snaží uniknout.
Prvoci jsou velmi jednoduché organismy, což je dáno jejich jednobuněčnou podstatou. Nemají nervovou soustavu, nelze u nich proto mluvit o promyšleném jednání. Necítí ani bolest. Jako roboti reagují na mechanické, fyzikální a chemické podněty z okolí, takže jejich pohyb lze při troše šikovnosti řídit poměrně snadno.
V dalších hrách mají klíčovou roli jednotlivé molekuly nebo naopak celé kolonie buněk. Fyzikové ze Stanfordu mluví o „biotických“ hrách a doufají, že jejich prostřednictvím přispějí ke zvýšení povědomí veřejnosti o biotechnologiích a o biologii obecně. „Moderní biotechnologie budou naše životy ovlivňovat stále více. Každý z nás by měl mít dostatečné znalosti o základech biomedicíny a biotechnologií. Biotické hry tomu mohou napomoci,“ říká Ingmar Riedel-Kruse, jehož tým o hrách informoval v časopise Lab on a Chip.
