Abdalmat a Abdalláhi patří k nové generaci Afghánců. Teprve nedávno překonali hranici deseti let, ale už mají nad svými staršími spoluobčany náskok - umějí číst a psát. Mají stejné sny jako jejich evropští vrstevníci a baví je i stejné věci. Jejich hrdinou sice není Pavel Nedvěd, ale je to jiný fotbalista, Francouz Zinedine Zidane.
Kolem konvojů českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) se často seběhnou malí Afghánci. Chtějí všechno. Bonbony, žvýkačky, cokoliv. Naznačují na své ruce kreslení - chtějí propisku nebo tužku. Rozdané věci okamžitě mizejí v hlubokých klučičích kapsách, občas se o ně strhne strkanice.
Na prašném hřišti před okresním velitelstvím policie hraje chumel chlapců fotbal. Všem je okolo deseti let. Dopoledne nemají moc co dělat, protože školní povinnosti jim začínají až ve tři čtvrtě na jednu. Přijíždějící obrněnce jsou vítaným zpestřením dne. Vojáci okamžitě přitahují pozornost malých Afghánců.
Až vyrostu, budu letec
„Vojáky máme rádi, když nezabíjejí, vůbec nám nevadí," usmívá se dvanáctiletý Abdalmat. Jeho otec dokonce z armádních zakázek profituje. Pracuje na lógarské základně FOB Shank jako štěrkař, takže si vydělá na místní poměry celkem slušné peníze.
Chlapci mají, podobně jako evropské děti, jasno, co budou dělat, až vyrostou. Většinou sní o létání, nebo nějaké důležité práci, kde by mohli pomáhat lidem. „Až budu dospělý, chci být doktor. Chci se dostat na vysokou školu a pak léčit lidi," představuje si jedenáctiletý Abdalláhi.
Abdalmat by zas rád létal. „Já bych chtěl být pilot a pracovat s letadly, to by mě hodně bavilo," sní o vzdálené a značně nejisté budoucnosti. Problém v Lógaru ale představuje kapacita vyšších škol.
Podle afghánského ministerstva školství se učilo k roku 2007 na základních školách v Lógaru 105 tisíc žáků. Střední školy jsou přitom schopné, při jejich současné úrovni, přijmout jen něco přes polovinu z nich, mají 55 tisíc míst (z toho je 13 tisíc pro dívky).
Doposud totiž mířila hlavní rekonstrukční snaha na základní školství. Český PRT nyní renovuje sedm škol a nově staví dvě dívčí a jednu chlapeckou.
Zidane, náš vzor
Pro chlapce je ale nyní hrdina někdo úplně jiný než nějaký intelektuál. „Náš nejoblíbenější hráč je ten z Evropy, je to muslim," zasvítí Abdalmatovi oči. Jméno si nepamatuje. Společnými silami se nakonec dopátráme k Zinedine Zidanovi.
Tento světoznámý mistr fotbalové techniky se opravdu narodil jako muslim z berberského kmene Kabylů. Matka i otec „Zizoua" utekli z Alžírska těsně před válkou za nezávislost v roce 1953 do Francie.
Hlouček kluků nakonec na vojácích vyloudil lahve s vodou a dokonce i ochucovací prášek do nich. Nejšťastnější mladík pyšně odchází s propiskou. Jdou se vrátit ke svým oblíbeným hrám. Nejvíc je podle Abdalmata baví fotbal a volejbal. Odpoledne už však mají jiné povinnosti, musejí se jít učit, aby opravdu mohli léčit lidi nebo létat nad mraky.
Foto: Filip Snášel
