Francie označuje postup ve své bývalé kolonii Mali za boj proti terorismu. Nijak jinak nedokáže charakterizovat boj proti volnému uskupení několika islámských radikálních organizací, jejichž zájmy jsou odlišné a neustále se mění. Francie se tímto výrokem také vyhýbá bližšímu vymezení toho, co Mali, jež bylo ještě nedávno považováno za stabilizující se demokracii, čeká v budoucnu.
Francouzkou intervenci vyprovokovali islamisté, kteří ovládají maliský sever, když minulý týden zahájili ofenzivu směrem dále na jih země. Analytici upozorňují, že tyto skupiny jsou navzájem pouze vágně propojeny a zdaleka nemají totožné cíle.
"Jsou mezi nimi skuteční bojovníci svaté války, Tuaregové usilující o nezávislost a bojující proti centrálnímu státu od 70. let, pašeráci drog a zbraní, mladíci bez práce a budoucnosti, skupiny zpochybňující maliské vedení," říká o bojovnících v Mali analytik Jean-Yves Moisseron.
Vyplývá z toho, že ne všichni, kdo teď v Mali bojují, jsou teroristé a že jim jde o zavedení islámského práva šaría.
Hlavní složkou bojových skupin v Mali jsou bojovníci al-Kajdy v muslimském Maghribu (AQMI) řídící se programem al-Kajdy. Dále je tu Ansar Dine složená hlavně z Tuaregů a pak také málo známá skupina Mujao.
"Francouzská intervence je může sjednotit. Ale pojítko mezi těmi lidmi je slabé i uvnitř jednotlivých skupin. Je to všechno velmi vágní, nepřítel je proto mimořádně nečitelný," soudí Moisseron.
Tuniský odborník na islámská hnutí v Magrebu Alaja Allání skupiny charakterizuje takto: al-Kajda se snaží vyvolat trvalé napětí v celé oblasti Sahelu, Ansar Dine se potýká s komplikovanou kmenovou i osobní nevraživostí svých členů.
Mujao se vynořila v prosinci 2011 a zabývá se hlavně únosy.
Diplomaté i západní armády se od začátku maliské krize netají tím, že tyto skupiny téměř neznají a nevědí ani dobře, co vlastně se na severu Mali děje. Ví se pouze, že bohatý bojový arzenál islamistů je dědictvím z libyjské války.
Jasný není ani počet - odhaduje se, že do války je trvale zapojeno tisíc bojovníků, celkově pak může bojovat až šest tisíc lidí.
Další neznámou je cíl této války a její dlouhodobá strategie. Problémem je zpochybnitelná zákonnost maliské vlády, která je u moci díky loňském březnovému puči, od nějž se ale nekonaly volby.
Allání upozorňuje, že vláda nemá jasnou představu o budoucnosti Mali.
Není znám její postoj k nárokům Tuaregů na nezávislost ani zda počítá s nějakým federálním modelem.
"Co bude, až boje skončí? To je zásadní otázka. Je třeba vytvořit plán ekonomického a sociálního rozvoje severu," říká Allání. OSN přijala v minulém půlroce tři rezoluce k Mali.
Vyzdvihuje v nich nutnost obnovit územní celistvost, zahájit politický dialog mezi severem a jihem a vytvořit podmínky pro rozvoj jedné z nejchudších zemí světa. O úspěchu politického procesu v době bojů lze ale pochybovat.
