Po 24 letech v Kanadě se Rafík a Lajla Baladiovi před dvěma týdny přestěhovali zpátky do Káhiry, aby se tu usadili. Teď si stejně jako spousta dalších obyvatel egyptské metropole dělají zásoby balené vody a základních potravin. Ve městě se zhruba 18 miliony obyvatel zavládl chaos.
"Prostě nevíme, co se bude dít," řekla Lajla tlačící s manželem obchodem v centrální části Káhiry nákupní vozík plný mražených kuřat, plechovek fazolí, krabic mléka a dalších potravin. "Lidé jsou k smrti vyděšení."
Každodenní život v Káhiře převrátily vzhůru nohama největší protivládní protesty, jaké Egypt zažil za celá desetiletí. Nepokoje začaly minulé úterý a od té doby narostly na síle i objemu. Školy jsou uzavřené a podniky zabedněné. Obvykle hustá doprava s auty jedoucími nárazník na nárazník podstatně zřídla a proslulý noční život metropole zdusil zákaz vycházení od čtvrté hodiny odpoledne do osmé ranní. A po celé dny byly zablokovány dokonce i internetové a mobilní textové služby.
Hlavní obava, která se nad tím vším vznáší, je strach, že zavládne bezpráví. "V bankomatech nejsou peníze, ulicemi řádí nějakých pět tisíc trestanců a není tu bezpečno," postěžoval si Maj Sádik, který pracuje jako marketingový manažer. V uplynulých dnech se odehrály nejméně čtyři útěky vězňů z nápravných zařízení v okolí Káhiry.
Policisté, které před vypuknutím nepokojů bylo vidět prakticky na každém rohu, se v pátek vypařili, a otevřeli tak cestu rabování a žhářství. Zlodějské gangy vybílily supermarkety, nákupní střediska i obchody, stejně jako luxusní domy a byty v rezidenčních čtvrtích na předměstí Káhiry. Až dnes se policie začala do ulic znovu postupně vracet.
Mezitím na její místo nastoupili mladíci, kteří vytvořili výbory domobrany, a ozbrojeni střelnými zbraněmi, noži i holemi začali bránit své rodiny a majetek. Skupiny mladíků také řídily dopravu v některých částech Káhiry a odháněly gangy kriminálníků rozbíjejících okna projíždějícím autům.
Děti děsily kulky
Naglá Mahmúdová, osmatřicetiletá žena v domácnosti, strávila se dvěma syny bezesnou víkendovou noc v bytě v jižní části Káhiry, protože je zvenku děsila střelba a řádění skupinek rabujících. "Nemohli jsme spát," řekla. "Můj manžel a bratr šli dolů s klacky, aby odháněli zloděje. Děti usnuly až nad ránem, bály se zvuku kulek."
S pokračujícími protesty, jejichž konec je v nedohlednu, se lidé snaží si zajistit zásoby alespoň základních věcí, s nimiž by mohli všechno přečkat. V obchodech po celém městě nakupují jídlo a pití, ale na mnoha místech už došly základní potraviny, jako je chléb a balená voda. Tam, kde je ještě mají, je prodávají za trojnásobek ceny.
Banky jsou zavřené, v mnoha bankomatech došly zásoby peněz a řada lidí začíná mít prázdno v peněžence. "Nemůžeme nikde vybrat peníze a v hotovosti nám zbývá necelých tisíc liber (asi tři tisíce korun), a tak nakupujeme, co můžeme a pokusíme se s tím přežít," řekl Rafík Baladi, devětapadesátiletý muzikant a spisovatel.
Po celém městě se prakticky zastavila práce. V centru, kam se soustředilo ohnisko protestů, jsou téměř všechny obchody uzavřené a jejich výlohy zabedněné. Otevřená zůstala jen hrstka lékáren, kaváren a restaurací.
Navzdory všem problémům, strachu i vzteku se však místní obyvatelé zdají být odhodlaní vytrvat. "Tohle je poprvé, co jsme se dostali do podobné situace," řekl šestadvacetiletý realitní agent Jasín Gadilhak. "Opravdu nejde o to, jak dlouho dokážeme vydržet my. Jde o to, jak dlouho to vydrží vláda."
