Porodní asistentka Alice Sumoová je v Libérii pro mnohé občany neocenitelnou hrdinkou. Od doby, kdy pomohla přivést na svět první dítě, uběhlo už 28 let. Během krušného období, kdy se chudá země zmítala ve válečných bojích, svou profesi vždy vykonávala naplno a na její počest je po ní v okolí hlavního města Monrovie pojmenováno už přes tisíc dětí. Její příběh přinesl britský server The Independent.
První dítě přivedla na svět ve dvaceti letech. Tehdy ještě ani neměla svůj obor dostudovaný. Během občanské války ale narazila na okraji silnice na rodící mladou ženu. Neváhala a pomohla jí, a to i přesto, že jí hrozili smrtí.
"Pořád jen křičela bolestí. Byl tam ozbrojený muž a řval: ‚Je tu někdo, kdo jí může pomoct?' Jinak tu ženu zabijeme, nechceme slyšet její křik," vzpomíná na tehdejší drsné momenty. I přes protesty svého otce, který ji chtěl ochránit, se rozhodla ženě pomoci. Mířili na ni zbraní, přesto se jí povedlo přivést dítě bez jakýchkoli pomůcek bezpečně na svět.
V následujících 28 letech si vybudovala v okolí hlavního města Libérie reputaci odvážné a dobrosrdečné porodní asistentky v dobách temna. Tamní komunita ji zbožňuje a na její počest dávají někteří čerství rodiče svým dětem jméno Alice. Když se narodí chlapec, upraví se to na Alex nebo Ellis. Takových dětí už je přes tisíc.
Nyní má zhruba 25 kilometrů severně od Monrovie svou vlastní kliniku White Plains, kde je vše mnohem sterilnější a děti přichází pod jejíma rukama na svět bezpečnějším způsobem. Je to odměna za její práci, kterou obyvatelům poskytovala v dobách, kdy byla Libérie rozpolcena kvůli občanským válkám. Navíc zemi, kde každá třetí žena porodí bez asistence odborníka, zachvátila epidemie eboly.
Pracovala i v době epidemie
Přesto se za svou téměř třicetiletou kariéru Alice nikdy nezastavila a své poslání plnila, jak nejlépe mohla. A to i v letech 2004 a 2005, kdy si v její zemi ebola vyžádala skoro pět tisíc obětí. "Když ebola dorazila do Libérie, bylo to strašlivé. Pracovala jsem hodiny a hodiny. Ostatní se báli, některé sestry odmítaly přijímat pacientky, ale já jsem pracovala dál," svěřuje se.
Zákeřné virové onemocnění doslova zničilo v zemi západní Afriky zdravotnický systém. Ženy, které měly každým dnem porodit, musely jít ze své vesnice pěšky třeba osm hodin na kliniku, aby se jim dostalo alespoň nějaké odborné zdravotnické péče. "Zvykla jsem si chodit od jedné vesnice ke druhé a kontrolovat ženy, které měly rodit, protože odejít z místa, kde byly, nebylo pro ně vůbec jednoduché," vzpomíná dnes 48letá Alice.
V roce 2013 vyrostlo díky charitativním činnostem v chudé oblasti pět zdravotnických center a vše se trochu zlepšilo. Alice má od té doby potřebné nástroje, pracuje v klidném a sterilním prostředí a děti přivádí na svět snadněji. "Od doby, kdy byla klinika postavena, už neexistuje žádné nebezpečí, žádná hrozba infekce," říká na závěr spokojeně.
Simon Wright, ředitel neziskové organizace Save the Children, která Alici pomohla vystavět kliniku, má pro ni jen slova uznání. "Se všemi těmi dětmi, které se jmenují Alice, musí být jednou z nejvíce zaneprázdněných porodních asistentek na světě. Bez ní by bylo zmařeno mnoho životů. Její neuvěřitelný příběh vzdává hold všem porodním asistentkám, které neúnavně pracují a zachraňují životy v oblastech i s těmi nejnáročnějšími podmínkami," chválí její přínos.