Jižní Súdán má čtvrt milionu nevidomých a jediného očaře

Zahraničí
3. 6. 2012 08:36
Jediná státní oční klinika v Džubě.
Jediná státní oční klinika v Džubě.

Jižní Súdán se sice v červenci stal nezávislým státem, leč příliš štěstí to jeho obyvatelům zatím nepřineslo. Nezachraňují ho ani zásoby ropy - dál se bojuje se zbytkem Súdánu a infrastruktura ve všech směrech zaostává. Smutnou ukázkou je zdravotnictví, osmimilionová země má například jediného vlastního očního lékaře.

Vleklé konflikty se odrazily i na zdraví Jihosúdánců, včetně jejich zraku. Země patří na přední místa světového žebříčku co do počtu nevidomých, přetrvávají tu choroby, které se v okolí podařilo vymýtit, píše humanitární zpravodajská agentura IRIN.

"V Jižním Súdánu je pouze jeden oftalmolog - a to jsem já," říká Wani Mena, který tak má dost napilno. Navíc kromě lékařské praxe šéfuje hlavní nemocnici v metropoli a ještě je představitelem ministerstva zdravotnictví pro oční péči. Možná nemá úplně přesné informace, neboť v jeho zemi působí i několik neziskových organizací, jež se na oční péči zaměřují (například Christian Blind Mission nebo Licht für die Welt/Světlo pro svět), které také disponují očními lékaři, jeho obtížnou úlohu to však nijak neulehčuje.

"V Jižním Súdánu je velký podíl slepých. Když porovnáme podíl ve východní Africe, Jižní Súdán má nejvyšší - kolem 1,5 až 3 procent," popisuje Mena; ve zbytku regionu obvykle nevidí méně než procento populace. "Na každého nevidomého připadá dalších pět členů rodiny, kteří trpí."

Chybějí víc doktoři, nebo silnice?

V zemi, která má jedny z nejhorších zdravotnických statistik obecně, péče o oči a nevidomé prakticky neexistuje. Příležitostně nějaké zákroky provádí nemocnice v hlavním městě Džuba (Juba), v některých z deseti federálních států působí hrstka malých rozvojových organizací či charit.

Margorete Kema už zase vidí, stačila jednoduchá operace. Pro ni je to ale zázrak.V městečku Mundri ve Středním rovníkovém státě (Central Equatoria) sídlí Státní svaz zrakově postižených Equatorie. "Do dalších států nejezdíme, nejsou tam silnice," řekl agentuře IRIN pokladník Elizeyo Males. Jeho asociace má na dva tisíce členů, ale centrum navštěvují i tři tisíce dalších. Mundri má vůbec relativně nadstandardní služby pro nevidomé, funguje tam pro ně i speciální škola.

Margorete Kema do centra přijela na operaci šedého zákalu z Maridi ze sousedního státu. "Je tam spousta slepých dětí, ale žádná zařízení, proto jsem sem přijela." Jejich rodiče jsou rádi, že děti vůbec uživí, ale zvláštní péči už jim poskytnout nedokážou. A dospělí se zrakovými potížemi jsou mnohdy zcela odkázáni sami na sebe - i ti, u kterých se nemoc ještě plně nerozvinula, často nedokážou najít pomoc a postupně částečně nebo zcela oslepnou. "Proto jsem vyhledala pomoc, než oslepnu - abych pomohla své rodině a sestře, která už slepá je," říká Kema agentuře IRIN.

Mnozí se cítí jako přítěž, zvláště starší lidé, a jsou raději zticha. "Proto někteří z nich slepotu přijmou a nehledají péči. Nevidomí si připadají izolovaní," vysvětluje doktor Mena. "Zhusta mají deprese a nyní začínáme pozorovat důkazy, že slepí lidé umírají mnohem dříve."

Stačí malý zákrok a čistá voda

Nejčastější příčinou léčitelné slepoty je v zemi (podobně jako ve většině rozvojového světa) šedý zákal a říční slepota (onchocerciáza), kterou způsobují parazitické hlístice přenášené hmyzem. Zatímco šestnáct afrických zemí je už ve fázi eliminace, nejnovější stát k tomu má ještě daleko - jakož i pět dalších zemí, které se zotavují z válek. Celé komunity musejí brát léky, díky nimž se paraziti nemohou vyvíjet. Stačí je lidem dát jednou za deset až patnáct let, což je životní cyklus červa, ale do mnohých oblastí se za občanské války léky nedostaly. "Z deseti států je říční slepota asi v šesti. Předtím se vyskytovala jen ve třech," cituje smutné statistiky Mena.

Nejčastější příčinou slepoty je šedý zákal, který se dá podchytit. Pro tohoto chlapce už je však pozdě.Na druhou stranu má Jižní Súdán méně případů oslepnutí kvůli podvýživě nebo spalničkám. Naopak je častý infekční zánět spojivky či rohovky (trachom), který se rozšiřuje kvůli špatné hygieně, nečistou vodou a vůbec v mizerných životních podmínkách, jaké v nové zemi panují. K čisté vodě má přístup jen málokdo.

Statistika OSN na světě odhaduje zhruba 40 milionů nevidomých lidí, z nichž 87 procent žije v rozvojových zemích. Třem ze čtyř případů slepoty by přitom šlo zabránit prevencí nebo je zcela či zčásti vyléčit pomocí jednoduchých prostředků včetně operačních zákroků.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je třeba jeden oftalmolog na čtyři sta tisíc lidí. Jenže populace Jižního Súdánu se rozrůstá, jak se vracejí uprchlíci, a doktorů nepřibývá, ani specialisté ze zahraničních neziskových organizací nestačí vše pokrýt. Očařů je zapotřebí přes dvacet, aby měli šanci populaci pokrýt a alespoň se přiblížit k cíli vlády, totiž srazit slepotu na 0,75 procent v deseti letech. A nestačí jen lékaři, ale také stovky dalších pracovníků. "Naší hlavní výzvou je najít lékaře, které by šlo vyškolit - nemáme velkou základnu, z níž by se dalo rekrutovat," vysvětluje Mena. Kvůli dvaceti letům válek umí pouhá čtvrtina občanů číst.

I brýle jsou luxus

Dvě oční centra působilal v Malakalu a Wau, ale zničila je válka a kompetentní personál emigroval. Někteří z nich se sice zase vrátili, ale už jsou většinou v důchodu.

Zdravotní péče obecně je v Jižním Súdánu bídná.Se školením se už čtyři roky snaží pomáhat oftalmolog Yeneneh Mulugeta v Křesťanské misi pro nevidomé. Než vznikla klinika s centrem pro slepé, vyučoval ve vlastním obýváku. Do praxe takto vypustil tři "várky" očních asistentů a jednu várku chirurgů schopných operovat šedý zákal. "Musíme založit alespoň jedno oční středisko v každém z deseti států... Oslepující choroby jsou tu nezkrotné," cituje ho IRIN.

I tak obyčejné zboží jako brýle je v Jižním Súdánu takřka luxusem. Pár optik se v hlavním městě už otevřelo, ale brýle si mohou dovolit leda vládní zaměstnanci se stálými příjmy. Nemocnice proto doufá, že se jí podaří otevřít dílnu, která by dovedla vyrábět levné brýle pro celou zemi.

Podobně jednoduché, leč pro mnohé stále stěží dosažitelné jsou chirurgické zákroky. Kema už vidí, odstranění šedého zákalu považuje za zázrak. "Jsem hrozně šťastná. Modlila jsem se k Bohu a teď jsou mé oči otevřené," raduje se už den po operaci. "Můj život se změní. Budu dělat, co jsem dřív nemohla - kopat, nosit vodu, farmařit. To všechno byl předtím problém. Ale teď můžu plnit všechny svoje povinnosti."

Autor: - mav -Foto: humanitární zpravodajská agentura IRIN - Hannah Mcneish, Siegfried Modola, Petr Podaný

Další čtení

Evropa kope další příkop. Tentokrát kvůli nikotinu

Zahraničí
14. 10. 2026
ilustrační obrázek

Příměří podle Putina: Rusko vypnulo Ukrajině elektřinu, Trumpovi iluze

Zahraničí
14. 10. 2026
Před kostelem ve čtvrti Barranco v Limě v Peru stojí socha papeže Lva XIV. v životní velikosti

Papež Lev XIV. má rakovinu plic. Lékaři mu odebrali část pravé plíce

Zahraničí
14. 10. 2026

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ