Bušení v prsa i ostrá kritika směrem k bývalým kolonizátorům. Na závěr oslav 50. výročí Africké unie (AU) v Addis Abebě se někteří přední politici černého kontinentu pustili tvrdě do Mezinárodního trestního soudu (ICC) se sídlem v Haagu. Vůči Afričanům se prý dopouští "rasového štvaní". Soud to rozhodně odmítá.
Africká unie vytýká soudcům ICC jednostranné posuzování zločinů podle rasistických kritérií. Z vyšetřování trestných činů se mezitím stala svého druhu "rasová štvanice", prohlásil v pondělí etiopský premiér Hailemariam Desalegn.
Původní cíl tribunálu zabývat se v rámci svých kompetencí veškerými trestnými činy se zvrtl tak, že pracuje jen na úkor Afriky.
"Trestní soud by si měl uvědomit, že nepotřebuje pronásledovat žádné Afričany," uvedl dále šéf etiopské vlády, který slavnostní sešlosti AU předsedal.
ICC podle něj "loví Afričany".
Desalegn vyjádřil názor prakticky všech státníků výroční konference. Není to ostatně poprvé, co se z Afriky ozývá na adresu soudu v Nizozemí tvrdá kritika. Stačí podle nich toliko nahlédnout do agendy ICC. Všech 28 případů, jimž se soudci v Haagu nyní zabývají, se týkají Afričanů.
Šéfům afrických států vlád zvedlo mandle hlavně nynější vyšetřování keňského prezidenta Uhura Kenyatty a jeho zástupce Williama Rutta. V Africe se proti němu formuje široký protest a hlasitě zaznívá požadavek, aby se proces přeložil do Keni a zabývala se jím tamní justice.
Budu vypovídat jen doma na videu
Oba politici čelí podezření, že roku 2007 pomáhali organizovat krvavé nepokoje při volbách a podíleli se na zločinech proti lidskosti. Při tehdejším násilí, také etnicky motivovaném, bylo zabito asi 1100 lidí a statisíce uprchly ze svých domovů.
"Kauza Kenyatta" je pro ICC zřejmě nejdůležitější v jeho dosavadní jedenáctileté historii. Soud musí dokázat, že jeho vliv sahá dále než jen k trestnímu stíhání moci zbavených autokratů, diktátorů a vojenských velitelů. ICC dosud marně žádá, aby mohl mít svůj úřad i v sídle Africké unie - Addis Abebě.
Zatím je relativní klid, protože ICC ještě na Kenyattu nevydal mezinárodní zatykač. Proč? Keňský prezident dosud v rámci možností spolupracoval při vyšetřování svého případu. Kauza ale začala nabývat absurdní rysy, neboť Kenyatta nyní navrhl, aby se soudního líčení účastnil pouze pomocí videokonference.
Pokud bude soud opravdu bojkotovat, vydá na něj ICC podle svého Římského statutu zatykač. Přinejmenším státy EU by poté neměly dovolit, aby Kenyatta vstoupil na jejich území. A když to udělá, tak by ho měly zadržet.
To je velmi choulostivé především proto, že Keňa a Kenyatta jsou pro EU významným strategickým partnerem v oblasti a země je v čele ekonomik východní Afriky. Kenyatta se navíc významně podílí na boji s islamistickými milicemi Šabáb v sousedním Somálsku.
Zahájení soudu s Kenyattou a čtyřmi dalšími podezřelými, jeho krajany, je naplánováno na 9. července.
Nejsme rasističtí, hájí se haagský soud
"Neměl by existovat žádný soud na severu, který by rozhodoval o lidech z jihu," argumentuje alžírský komisař AU pro mír a bezpečnost Ramtane Lamamra. To však podle něj neznamená, že Afrika požaduje beztrestnost.
Mezinárodní trestní soud v kauze Kenyatta vehementně odmítá výtku o rasismu, která zazněla na summitu Africké unie. ICC zdůrazňuje, že černý kontinent cíleně nevyšetřuje.
Nicméně, faktem je, že zatím všechny případy, kterými se Haag zabýval a zabývá, se týkají Afriky. Soud rovněž připomíná, že v případě Kenyatty byly keňské vyšetřující úřady dlouhé měsíce nečinné.
Od roku 2002, kdy začal fungovat, zahájil ICC vyšetřování a trestní řízení v osmi afrických zemích. Vedle Keni a Konga, v názvu demokratického (DRC), šlo o delikty v súdánské krizové oblasti Dárfúru. Libyi, Ugandě, Středoafrické republice, Mali a v Pobřeží slonoviny.
Mezinárodní trestní soud dále prohlásil, že nehodlá reagovat na rezoluci, již k tomuto tématu přijala AU na výročním setkání.
Mluvčí soudu Fádí Abdalláh upozornil, že polovinu všech případů projednávaných v Africe iniciovali sami Afričané.
A dále, Římský statut Mezinárodního trestního soudu podepsalo 43 afrických zemí a zakládající akta dosud ratifikovalo 37 států Afriky. Díky tomu je Afrika u ICC zastoupena silněji než všechny zbylé kontinenty.
Z despotů opět despoté?
Když se minulý týden sešli šéfové afrických států a vlád, včetně pestrých doprovodů, v keňské metropoli na "Africa Day", měli i neměli co slavit. Přesně před půl stoletím se v Addis Abebě zrodila Organizace africké jednoty (OAU). Zpočátku měla 32 členských států.
Vize OAJ však byly z dnešního pohledu v mnohém přízemní, k základním principům organizace patřilo vzájemné nevměšování. Namísto změn se spíše usilovalo o zachování stávajícího stavu. OAJ se vysmívali jako klubu diktátorů.
Při každé krizi v Africe se OAJ projevila jako neefektivní. Především proto zaujala její místo roku 2002 Africká unie (AU).
Nová nálepka měla znamenat i dalekosáhlou přeměnu organizace v motor pokroku. A dále i v nástroj proti diktátorům a zločincům.
Do čela AU se postavil důvěryhodný chlapík a odvážný politik, Alpha Oumar Konaré, rek demokratizace v Mali.
Vichrem nadmuté plachty ambiciózních černých lodivodů mířících ke skvělým zítřkům však začaly postupně plihnout. Společné africké vojenské jednotky se sice občas činí, ale těmi, proti nimž zasahují, nebývají ani tak diktátoři, kteří falšují volby, nebo mordují lidi.
Jako za starých časů jde spíše o mocenský prostředek, s jehož pomocí se afričtí vůdci vzájemně podporují a udržují u moci. V zapomnění upadla také Konarého zásada, že pučisty je třeba z AU automaticky vyloučit.
V praxi ale většina afrických pučů cílí na autokraty či diktátory, kteří se snaží zůstat u moci. Ve válce v Libyi se AU stavěla na obranu Muammara Kaddáfího, také proto, že plukovník ji nejštědřeji financoval. Takzvané arabské jaro nešlo a nejde většině potentátů v Africe pod nos
Na černém kontinentu, bohatém na nerostné suroviny a mladou a stále vzdělanější a ctižádostivou generaci, ale zdaleka není vše jen černé. Za vzletnými slovy se sice stále ještě nejednou skrývá zaostalá, ba zpátečnická politika, ale kontinentu, často zvaném "ztracený", svítá na lepší časy.
Dokládá to i solidní hospodářský růst a všeobecně se šířící optimismus. Před Afričany je ale ještě dlouhá cesta. Z pětadvaceti zemí, které jsou na Indexu lidského rozvoje (Human development index, HDI) OSN úplně na konci, figurují vyjma Afghánistánu jen zástupci Afriky.
Ještě stále je to chudobinec světa.
MAPA: Zelená: státy, které ratifikovaly Římský statut. Oranžová: státy, které Římský statut uznaly, ale neratifikovaly.
