Jihoafričtí, tuniští a nespecifikovaní evropští prostředníci jsou prý blízko k nalezení kompromisu, který by přiměl libyjského vůdce Muammara Kaddáfího k odchodu do exilu a umožnil by ukončení leteckých úderů NATO. Jinak by také bojové operace aliance mohly skončit blamáží.
Sedmdesátiletý plukovník Kaddáfí údajně ztrácí podporu vlastního kmene, a tak by za jistých podmínek byl ochoten vycouvat z dosud deklarovaného úmyslu bojovat o moc až do hořkého konce, píše s odvoláním na zdroje mezi prostředníky vlivný blízkovýchodní reportér Amir Taheri v deníku The New York Post.
Kaddáfí si údajně klade čtyři podmínky. Zaprvé by přechodnou vládou měla být jmenována Revoluční velitelská rada, kterou sestavil při nástupu k moci v roce 1969, ale později rozpustil. Znamenalo by to konec povstalecké Národní přechodné rady se sídlem v Benghází, kterou za faktického představitele Libye uznalo již přes třicet zemí.
Obnovení činnosti někdejší Revoluční velitelské rady by nebylo jednoduché. Polovina z původních dvaceti členů Rady je po smrti a zbytek je rozdělen mezi letité politické důchodce, stoupence rebelů a plukovníkovy věrné.
Beztrestnost, peníze a fešácký exil
Kaddáfí rovněž žádá písemné záruky od západních spojenců, že on ani členové jeho rodiny a blízcí spolupracovníci nebudou nikdy souzeni. Proti libyjskému vedení přitom Mezinárodní trestní soud (ICC) již vydal předběžná opatření kvůli válečným zločinům a zločinům proti lidskosti v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN.
Zatřetí žádá Kaddáfí možnost usadit se ve "vhodné hostitelské zemi“. Část plukovníkovy rodiny by ráda zamířila do Rakouska, kde vlastní rozsáhlý majetek. Ve Vídni už žije jedna z Kaddáfího manželek s dcerou. Jeden ze synů, Muhammad, by naopak rád dohlédl na své investice v Tunisku. Další ze synů Sajf al-Islám by se chtěl vrátit do Londýna.
Prostředníci se prý snaží přimět Kaddáfího rodinu a sto čtyřicet sedm plukovníkových "blízkých spolupracovníků“, aby se smířili s exilem v zemi mimo dosah ICC – buď v subsaharské Africe, nebo ve Venezuele, píše Amir Taheri.
Čtvrtým Kaddáfího požadavkem je prý rozmrazení veškerého obstaveného majetku ve vlastnictví samotného plukovníka, členů jeho rodiny a jeho "blízkých spolupracovníků“. Hodnota obstaveného majetku se odhaduje na sto miliard dolarů.
Evropští spojenci se údajně přiklánějí k nějakému kompromisnímu řešení, neboť intervence se prodražuje. Norsko již oznámilo, že opustí tažení ke konci srpna a v Nizozemsku se ozývají hlasy o říjnu coby mezním datu jejich vojenské účasti. Uvolnění cesty k odchodu Kaddáfího do Venezuely by patrně nebyl problém, ale záruky beztrestnosti exponentů režimu a nedotknutelnosti jím ulitého majetku si libyjská opozice nenechá jen tak vnutit.
