Spojené státy a libyjská vláda ve spolupráci s partnerskými zeměmi zničily v uplynulých třech měsících v utajené operaci v libyjské poušti poslední zbytky chemického programu Muammara Kaddáfího. Informoval o tom list New York Times. Libyjský vůdce chemické zbraně nikdy nepoužil, ani když bojoval o své holé přežití.
Tajná operace skončila minulý týden. Podle informací NYT neobnovily zúčastněné země - vedle USA také Kanada, Švédsko a Německo - jen provoz libyjského zařízení na likvidaci yperitu, ale ve speciálně zkonstruované peci zničily rovněž stovky dělostřeleckých granátů a bomb, které už byly hořčičným plynem (jiný název yperitu) naplněny.
Libye zveřejnila údaje o svém chemickém arzenálu roku 2004 a přístupem k Úmluvě o chemických zbraních se zavázala zásoby této výzbroje zničit; včetně látek připravených k její výrobě. Šlo zhruba o 25 tun.
Roku 2011, když byla země ve víru občanské války, do níž se rozhodujícím způsobem zapojil Západ, přestalo zařízení na likvidaci yperitu asi 650 kilometrů jižně od Tripolisu kvůli technické chybě pracovat. V té době čekala na likvidaci ještě zhruba polovina chemikálií.
V listopadu 2011 a v únoru 2012 oznámila přechodná libyjská vláda, že našla ještě další dvě tuny chemických zbraní, které předtím nebyly deklarovány. Podle New York Times šlo o granáty pro artilerii a kontejnery na rakety a bomby.
K ničení munice připravené k nasazení vyvinula jedna švédská firma mobilní pec, která prý později Američany inspirovala postavit podobné zařízení na lodi také k ničení syrské chemické výzbroje. Její objem je s 1300 tunami ale nepoměrně větší než zásoby Kaddáfího.
Zatímco USA a Kanada operaci sponzorovaly většími sumami, Němci a Švédové se podíleli na výcviku libyjských specialistů na ničení chemických zbraní. Berlín navíc převzal letecký transport perzonálu do a z libyjské pouště.
Tajnou akci ztěžoval fakt, že situace v Libyi je po svržení libyjského vůdce stále nestabilní, země je de facto rozpadlá a na řadě míst se stále bojuje. Nepřístupné pouštní oblasti celého Sahelu se staly biotopem pro ozbrojené skupiny, které operují v oblasti stínu mezi kriminalistou a terorismem.
Existovalo nebezpečí, že bojové chemické látky se dostanou těmto skupinám do rukou. Ostatně, to se stalo u mnoha druhů jiných zbraní.
Yperit (hořčičný plyn) je vojenský plyn, který poprvé použili Němci v 1. světové válce (1914 až 1916). Objevil ho Frederik Guthrie roku 1866, v roce 1916 našli němečtí chemici způsob, jak ho produkovat ve velkém k bojovým účelům.
Ve výzbroji ho ale měly všechny válčící státy. Yperit patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek a projevuje se leptáním sliznic. Proniká i ochranným oděvem.
Yperit má mnohostranný účinek na organismus. Projevuje se poškozením tkání, pokožky, očí, dýchacích orgánů a zažívacího ústrojí. Příznaky otravy se projevují podle stupně zasažení po 4-6 hodinách. Hodně postižené části těla je třeba amputovat.
Yperit se nazývá podle belgického města Ypres (česky: Ypry), kde ho Němci poprvé nasadili.
