Muslimové v africkém Senegalu vyšli k posledním modlitbám postního měsíce ramadánu, který dnes končí. Na znamení očištění na sobě měli bílý oděv, odříkání spojené s ramadánem má očistit duši i tělo od hříchu. Pro senegalské prostitutky je to nelehké období, protože obchody jdou špatně.
Devadesát čtyři procent Senegalců vyznává islám, prostituce je v zemi legální.
"Je to těžký měsíc. O ramadánu máme míň zákazníků, takže míň vyděláme. Pracujete tři dny a výdělek žádný," řekla jednatřicetiletá Fatou Dipová. Zaujala svou pozici na ulici poblíž dakarského nočního klubu v sukni tak krátké, že stěží dosahovala horního okraje jejích stehen. Jako většina kolegyň i ona přišla do Dakaru z chudého předměstí. Svou prací živí celou rodinu včetně malého syna.
V temné uličce vyčkává i Awa Ndiayová oblečená do šatů, které ji obepínají, jako by byly z celofánu. Obvykle má za noc deset klientů, o ramadánu jen tři. Pochází z jihosenegalského kraje Casamance.
Policejní šikana
Je prý těžké se uživit, i když každý ze zákazníků za její službu musí zaplatit v přepočtu skoro tisíc korun. Awa musí totiž část z toho odevzdat policistům, aby ji nechali na pokoji. "Z toho, co mi zbude, podporuji rodinu. Teď je práce málo," říká čtyřiadvacetiletá žena.
Prostituce je tabu, i když je legální. Policisté nezřídka prostitutky pronásledují bez ohledu na to, zda jsou registrované, či nikoli, a hrozí jim vězením. Nezbývá nic jiného než použít úplatek.
Awa licenci má, což znamená, že musí každých čtrnáct dní chodit na testy na přítomnost viru HIV a nakažlivých chorob. Jinak o povolení přijde. Mnoho žen to nedělá a pracují načerno.
Djiby Sow je koordinátorem zdravotních programů, pracuje v Dakaru pod hlavičkou celoafrické poradenské firmy i místních skupin. Nabízí prostitutkám zdravotní služby a poradenství. O ramadánu říká, že nejhorších je prvních čtrnáct dní. "To jsou lidé velmi zbožní, obchody se zastaví a oživí se znovu až koncem měsíce."
Poblíž zpustlých nočních podniků zpomaluje v temné dakarské uličce automobil. Ami Mdayová jde k řidičově okénku, ale auto jede stále dál a nechává ji stát. "Jsme unavené. Jsme tady do pěti do rána, ale zákazníci pořád nejsou," říká Ami a vrací se na své stanoviště na chodníku.
