Nejdřív to byly krvavé diamanty liberijského prezidenta Taylora. Pak přešel ten samý muž na placení zbraní vzácným dřevem. Nyní zásobuje válku v sousedním Pobřeží slonoviny „krvavá čokoláda“.
Na počátku krvavého konfliktu v Sieře Leone byly diamanty a peníze z diamantů válku financovaly. Bývalý prezident Libérie Charles Taylor, který dnes v Haagu čelí obviněním ze zločinů proti lidskosti, pomáhal sierraleonským povstalcům a posléze sám organizoval přeshraniční výpady. Nakonec rozbil stabilitu celé oblasti a v jeho stopách zůstaly desítky tisíc mrtvých.
Když OSN uvalila na export diamantů embargo, poohlédl se Taylor po jiné komoditě, kterou bohatí bílí rádi kupují. Začal plundrovat lesy vzácného dřeva, aby mohl financovat probíhající válku.
Nyní osvětlila občanskou válku v Pobřeží slonoviny zpráva organizace Global witness (http://www.globalwitness.org). Na seznam „krvavých“ surovin přibyla čokoláda. Podle zprávy „Horká čokoláda: Jak kakao zásobovalo konflikt na Pobřeží slonoviny“ si vláda v Abidjanu přišla na 58 milionů dolarů (1,2 miliardy korun) a povstalci na severu za sladkou hmotu vyinkasovali 30 milionů (645 milionů korun).
Pobřeží slonoviny byla před válkou klidná a prosperující země, ze které pocházelo ,podle údajů serveru csmonitor.com, čtyřicet procent kakaa na světě. Objem celosvětového obchodu s kakaem dosáhl v roce 2006 jedné miliardy dolarů (20,5 miliardy Kč).
V roce 2002 se rozhořel konflikt mezi rebely ze severu a vládou, která ovládala jižní části země, kde se nachází devadesát procent produkce kakaa. Zhruba tak zůstala rozdělena do podepsání mírové smlouvy. Prezidentem zůstal Laurent Gbagbo a premiérem se stal vůdce rebelů Guillaume Soro. Zpráva Global witness říká, že obě strany konfliktu bez skrupulí využívaly politických i ekonomických výhod plynoucích z obchodu s kakaem.
Lidé okolo prezidenta Gbagba to bez okolků přiznávají. Stoupenec prezidenta Appia Kabran se ptá: „Kde si myslíte, že bychom asi sehnali peníze na válku?“ Dodává ještě, že napadený si musí sehnat peníze na obranu kdekoliv to je možné.
Rebelové prý ale peníze z „krvavé čokolády“ nepoužívali. Siragutis Konate, mluvčí premiéra Sora, bostonskému listu Christian Science Monitor říká: „Nemáme s tím nic společného. Nepoužívali jsme kakao, abychom financovali válku.“
V západoafrických občanských válkách však většinou znepřátelené strany používaly veškeré bohatství svých zemí, aby si zajistily výhodu. A Pobřeží slonoviny neprodukuje jen kakao. Těží se zde ropa, pěstuje bavlna a káva.
Zpráva nadační organizace Global witness navrhuje vyšetřit původ čokolády západních výrobců a pokud by odebírali tu špatnou, „konfliktní“ tak by se jí měli zbavit. Expert na Pobřeží slonoviny Daniel Balint-Kurti však v bostonském listu namítá, že by se omezení dotklo zhruba čtyř milionů lidí, kteří v čokoládové produkci pracují. „Prostě by to zdevastovalo život milionům lidí a vedlo by to k fenomenálnímu růstu cen čokolády,“ řekl podle csmonitor.com Balint Kurti.
Appia Kabran se diví, proč se vůbec začalo o možnosti uvalení sankcí diskutovat. Myšlenka „krvavého kakaa“ přišla prý dost pozdě, když celá země teď směřuje k míru.
FOTO: mdschocolates.com
