Tři měsíce po vypuknutí revolty v Libyi (hovoří se též o revoluci), se tamní vojenské fronty prakticky nehýbou z místa. Boje se změnily v zákopovou válku - bez zákopů. I na politické scéně se děje fakticky jen velmi málo, třebaže hlavně Paříž, Londýn a vzdorovládci v Benghází se snaží budit opačný dojem.
Živo je především na poli propagandy, za niž by se chvílemi nemuselo stydět ani stejnojmenné ministerstvo jistého Josepha Goebbelse. Pilná jsou média, jež do světa neustále chrlí vedle ověřených informací i množství nejrůznějších fám a spekulací.
K těm nejčerstvějším patří, že do Tuniska se před několika dny uchýlila řada členů rodiny libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Mezi nimi jeho manželka Safíja, dcera Ajša s jejím zraněným mužem, jakož i plukovníkův nejstarší syn Muhammad. Příslušné zprávy médií se opírají o anonymní zdroje z tuniské bezpečnosti.
Vláda v Tripolisu to ovšem obratem popřela. Libyjská první dáma s dcerou jsou prý v bezpečí doma v Tripolisu, a nikoli na tuniském ostrově Džerba (Žerba).
Ve středu přinesla televize Al-Arabíja informaci, že Kaddáfího opustil další důležitý člověk a přidal se na stranu rebelů. Jde o "Pana Ropu", Šukrí Ghaního, jenž je v libyjské vládě odpovědný za obchod s ropou a plynem.
Tripolis to ale opět popřel a tvrdí, že Ghaní je v zahraničí ze služebních důvodů. Nezávislé potvrzení, že by se připojil k povstalcům, už chybí úplně.
Kaddáfí, který v minulosti vytvořil účinnou hráz proti nelegálním africkým běžencům mířícím do Evropy - a nechal si za to od EU dobře platit - prý nyní naopak uprchlíky ponouká, aby na chatrných bárkách vyráželi do vln Středozemního moře. Nejenže tím jejich část žene nehumánně do náruče smrti, ale chce tím hlavně způsobit další problémy Evropanům, lze se dále dočíst.
Zamrzlé fronty
Libyjská občanská válka mezi loajalisty a rebely se ocitla v patové situaci. V takzvaném ropném trojúhelníku kolem Adžabíje, v oblasti města Misuráta a v horách na západě země se fronty protivníků už týdny prakticky nepohybují. Také NATO už v uplynulých dnech nebombardovalo cíle v Libyi tak často jako v úvodní fázi útoků. Nálety nicméně trvají a jejich nejnovějším cíle se stala plavidla Kaddáfího válečné flotily.
Pokud rebelové dosáhli v uplynulých týdnech nějakých menších vojenských úspěchů, třeba při dobytí a obsazení pohraničního kontrolního postu na hranici s Tuniskem, je pravděpodobné, že za to vděčí výzvědným informacím Západu, jenž vytipoval vhodný cíl útoku.
Zhroucení plukovníkova režimu zatím není v dohledu, třebaže Muammar Kaddáfí je stále izolovanější. O jeho vystrnadění z mezinárodní scény se usilovně snaží i část západních zemí. Mimo jiné tím, že de facto vypovídají libyjské diplomaty (čerstvě v Kanadě) či Kaddáfího diplomatům znemožňují vstup na půdu OSN.
Proti libyjskému vůdci ale hraje čas. Je otázkou, jak dlouho ještě vydrží sílící mezinárodní izolaci a sankce. To vše za situace, kdy se jeho protivníci na východě země těší rostoucí mezinárodní podpoře a pomoci - včetně vojenské. Pokud se bude smyčka izolace svírat kolem beduínova krku stále těsněji, musí jeho jednotkám jednou dojít i poslední náboj...
Západní bomby a rakety přitom postupně ničí vše, co se pod záminkou ochrany civilistů a dodržování bezletové zóny zničit dá. "Všechny cíle NATO jsou svou podstatou vojenské...," uvedl generál Charlese Boucharda poté, co alianční letadla nedávno opět bombardovala vládní budovy v Tripolisu.
Při útoku zahynul jeden z plukovníkových synů a tři jeho vnoučata. Nevyhlášeným cílem aliančního bombardování zůstává zabití Kaddáfího.
Bomby i psychologická válka
Severoatlantická aliance současně v uplynulých dnech vyostřila psychologickou válku proti Kaddáfího režimu, při níž hojně využívá rozhlasové vysílání a shazování letáků, v nichž vyzývá vojáky pravidelné armády k dezerci. V Iráku a v Afghánistánu se při rozkladu sil protivníka často osvědčilo uplácení.
Údaje povstalců o tom, kolik Kaddáfího důstojníků přešlo na druhou stranu, ale nelze nijak nezávisle ověřit. Stejně tak neexistují žádná důvěryhodná čísla o dosavadních obětech bojů v Libyi. Stále se hovoří o tisících, ale s podobným údajem (až deset tisíc) operovala Kaddáfího opozice už před dvěma a půl měsíci.
Vláda v Tripolisu stále zdůrazňuje, že stále platí její návrh na stažení všech vládních jednotek z měst a obydlených center, pokud totéž učiní i rebelové. Jako součást mírové dohody musí ale NATO, jehož členové se přou o strategii proti Kaddáfímu, zastavit své nálety.
Povstalci dosud tyto návrhy odmítali s odůvodněním, že plukovníkovi nedůvěřují.
Na stole leží stále ještě návrh, s nímž původně přišla Africká unie. Předpokládá mezinárodně kontrolované příměří a poté jednání o pokojném přechodu k demokratickým pořádkům.
Takové řešení podporuje i organizace pro analýzu konfliktů International Crisis Group (ICG). Poukazuje na to, že požadavek, aby Kaddáfí odešel, by neměl být předběžnou podmínkou jednání. Podle ICG tímto způsobem není možné dospět k příměří.
