Kdysi bývaly časy, kdy burundští pastevci recitovali své krávě básně, když ji vedli na pastvu - dokud stáda nezdecimovala občanská válka. Od té doby se země snaží o obnovení chovu krav, za cenu obtížného přechodu k modernímu státu.
Veškerá burundská civilizace se soustřeďovala na dobytek. Respekt k přežvýkavci byl takový, že se pro jeho žaludek dokonce užívalo stejné slovo (igisabo) jako pro žaludek královský. U obyčejných smrtelníků se žaludku říká inda.
Před burundskou občanskou válkou z let 1993-2006 bylo v zemi na 800 tisíc krav, vzpomíná Eliakim Hakizimana, generální ředitel chovu dobytka na ministerstvu zemědělství.
Avšak 13 let konfliktu mělo na krávy strašlivé dopady. Když byl znovu nastolen mír mezi tutsijskou menšinou a hutuskou většinou, zůstalo jich na 300 tisíc.
Hutuští povstalci útočili speciálně na krávy, které uctívala tutsijská komunita, tradičně tvořená chovateli dobytka, a živili se jimi při konfliktu, který si vyžádal 300 tisíc lidských životů a zruinoval ekonomiku malé země ležící ve střední Africe. V Burundi totiž byla kráva posvátná.
"Před kolonizací, před příchodem bílých mužů koncem 19. století, nebyla kráva v burundském království pouhým domácím zvířetem," vysvětluje čtyřiasedmdesátiletý abbé Adrien Ntabona, bývalý profesor etnologie na burundské univerzitě.
"Chovatel ke své krávě hovořil, recitoval jí poezii, pokaždé jinou podle toho, jestli ji vedl na pastvu, do ohrady nebo ji dojil," říká.
Burundská kráva se svými dlouhými rohy a útlýma nohama, ankolské rasy stejně jako všude v oblasti Velkých jezer, ztělesňovala ve fantazii místních obyvatel veškerou krásu. Ženě se neříkalo, že má pěkné oči, nýbrž že má "oči jako kráva".
Čas byl rozdělen v závislosti na chovu: ránu se říkalo "hodina pastvy", časnému odpoledni "hodina návratu krav".
Samy krávy dostávaly jména podle svého vzhledu nebo charakteru: Yamwezi byla ta, která měla svůj původ z Měsíce, Yamwaka zase byla kráskou roku.
"Když lidé chtěli koupit statek, potřebovali nějakou službu nebo dokonce nevěstu, dávali krávu," uvádí Pierre Nduwimana, rolník z jihoburunské Matany. "Jako věno se dávalo jedna nebo více krav, podle toho, jak byl rolník bohatý," říká.
"V Burundi byla nastolena civilizace krávy," prohlašuje abbé Ntabona. Tato zvířata byla podle něho zdrojem sociálních vztahů. "Nezacházelo se s nimi jako s bohyněmi na způsob Indie, ale relativně byly posvátné a podle toho se s nimi jednalo," dodává.
Před vypuknutím občanské války již narušily tento životní styl německá kolonizace a belgická správa. K velké lítosti některých Burunďanů.
"Můj otec měl krávy, stejně jako dědeček a pradědeček, ale já už nejsem schopen stádo udržovat. Považuji to za určitý prohřešek, je to jako bych své předky zrazoval," říká úředník Pierre.
Po ukončení občanské války se stáda obnovovala a dnes čítají na 600 tisíc hlav. Kráva je dnes ovšem drahá, přijde v přepočtu na 18 tisíckorun, což je v jedné z nejchudších zemí na světě celé jmění.
V rámci programu na modernizaci sektoru bylo od roku 2008 zdarma přiděleno na 25 tisíc krav. Pětatřicetiletý rolník Emmanuel Nibaruta z provincie Ngozi na severu země děkuje Bohu, že dostal svou první krávu. A tím lépe, že to není ankolská, nýbrž fríská kráva, která denně dává 16 litrů mléka na rozdíl od tradiční burundské krávy, která měla jen jeden litr mléka.
Program však naráží na jeden velký problém: chovatelé nemají kam mléko dodávat. Jediná mlékárna byla uzavřena na počátku občanské války. Mléko prodávají cyklisté, kteří celý den objíždějí ulice metropole.
"My chovatelé tak nemáme žádnou motivaci, protože musíme mléko vylévat, zatímco krmení a veterinární léky jsou v Burundi příliš drahé," říká majitel jedné farmy.
Burundi je nejmenším producentem mléka ve východní Africe se 71 300 tunami v roce 2011, zatímco Keňa vyprodukovala 2,5 milionu tun, Uganda a Tanzanie po 500 tisících tunách a Rwanda 121 400 tun.
"Máme velké zpoždění, proto musíme přejít od prestižního chovatelství k rentabilnímu chovu," říká Hakizimana. To bude velmi dlouhá cesta, dodává.
