V pondělí Rada bezpečnosti OSN o půl roku prodloužila mandát modrých přileb v Pobřeží slonoviny. Jenže na loajální a dostatečně zaplacené vojáky (ne)končícího prezidenta Laurenta Gbagba prostě nestačí. Mohou uspět jiné síly?
Západoafrickou zemí zmítá konflikt mezi dosavadním prezidentem Gbagbem, jenž se úřadu vzdát nehodlá, a mezinárodně uznaným vítězem listopadových voleb, jímž je Alsasane Ouattara. Mezinárodní společenství se obává konfliktu srovnatelného s občanskou válkou ve Rwandě, kde Západ naprosto selhal.
V rámci Mise Spojených národů v Pobřeží slonoviny (UNOCI) působí na deset tisíc lidí - většinou příslušníků mírových sil, ale také tisícovka policistů, plus vojenští pozorovatelé, civilisté i dobrovolníci.
Kromě toho má Francie v zemi dalších devět set vojáků v rámci mise Licorne a papírově by se mělo zdát, že mezinárodní síly zvládnou situaci uklidnit a prosadit postoj spojených národů. Jenže ulice hlavního města kontrolují Gbagbovi loajální vojáci a uzurpátor vyžaduje odchod zahraničních vojsk, píše Le Monde.
Ta mají vůbec problém se udržet a zajistit ochranu alespoň Ouattarovi, když už ne civilní populaci, jak mají v mandátu. Korejský šéf mise OSN Choi Young-Jin vyjmenovává překážky a šikanu, jimž jsou vystaveni - blokády přístupové cesty k hotelu Golf, kde momentálně přebývá Ouattara a jeho kolegové; útok na hlídku v noci z pátku na sobotu; vysílání "mladých ozbrojených lidí do domovů personálu OSN, jimž buší na dveře s dotazem na datum jejich odchodu či rovnou provádí domovní prohlídky se záminkou, že hledají zbraně", a to často v noci. "Nicméně žádné takové činy neodradí UNOCI od našeho úkolu, neboť si pamatujeme výrok Winstona Churchilla ‚Když procházíš peklem, nezastavuj se‘," cituje ho BBC.
Sotva Ústavní rada prohlásila vítězem voleb Gbagba, jeho Obranné a bezpečnostní síly i jemu věrné milice ovládají Abidžan a s odporem jednají bez rukaviček. Jen o víkend přišlo o život padesát lidí, polovojenské "eskadrony smrti" unášejí a zabíjejí civilisty z Ouattarova tábora. Modré přilby, přítomné od roku 2004, nejsou schopny naplňovat svůj mandát, totiž zajistit příměří a chránit civilisty.
Poradce prezidenta Gbagba, Toussaint Alain, ovšem nevěří, že by loajální vojáci prováděli takové krutosti, spíš si myslí, že za únosy stojí druhý tábor, aby Gbagba zdiskreditoval. "OSN se snaží manipulovat veřejné mínění a hledá záminku pro vojenskou intervenci," řekl agentuře AP. "Evropa musí pochopit, že už nejsme v koloniální éře."
Paříž se do akce nehrne
"Problém je, že modré přilby z UNOCI nejsou moc efektivní," vysvětluje na stránkách Le Mondu Christian Bouquet, bývalý poradce francouzské ambasády v zemi. Jádrem mezinárodních sil jsou dva bataliony z Bangladéše (byť zrovna bengálští vojáci mají z mírových operací dost zkušeností), na misi se ovšem podílí přes čtyřicet zemí, převažují africké. "V každém případě je obtížné ovládat více jak milionové město jako Abidžan s deseti tisíci muži," dodává Rinaldo Depagne, expert na Pobřeží slonoviny z neziskové International Crisis Group.
Francouzští vojáci na místě sice jsou zkušenější a lépe vyzbrojení, ale případný zákrok z jejich strany by hrozil posílit protifrancouzskou rétoriku dosavadního prezidenta. "Je na mezinárodních silách, aby jednaly," vyjádřila se ministryně zahraničních věcí, Michèle Alliot-Marieová. "Není na francouzských vojácích, aby se do toho vložili, a také to neudělají."
V takových podmínkách se nezdá pravděpodobné, že by mírová operace OSN mohla Gbagba donutit k rezignaci a předat vládu Ouattarovi. "Snad jen kdyby se situace na místě vyvinula podle rwandského scénáře," konstatuje Bouquet. "Je možné si představit, že by mezinárodní společenství zase jen přihlíželo masakrům a nereagovalo?"
Pomoc od sousedů
Při pacifikování Gbagba, který je už na OSN i na někdejšího koloniálního vládce Francii vysazený, by mohly být účinnější sousední země. "Aby se zamezilo nacionálním výbuchům a aby vzal Laurentu Gbagbovi silný argument, přichází v úvahu pouze zákrok pod záštitou Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS)," soudí Antoine Glaser, bývalý ředitel časopisu La Lettre du Continent, zaměřujícího se na západoafrický region. "Zrovna Nigérie, která společenství momentálně předsedá, disponuje armádou dostatečně silnou k takové intervenci," cituje jej Le Monde.
V každém případě budou zahraniční vojska čelit domácí armádě, která je i přes mezinárodní tlak stále celkem loajální. Laurent Gbagbo se může spolehnout na věrnost svých generálů, Bouquet připomíná, že pocházejí ze stejného etnika a regionu. Také má k dispozici slušné prostředky, které za deset let u moci nashromáždil vývozem kakaa a ropy, jimiž vojáky platí.
"Má se čím udržet po několik týdnů," odhaduje Glaser, "a přestože Nigérie má silnou armádu, neměli bychom ji přeceňovat: Abuja ani nezvládá pacifikovat deltu řeky Niger." A podobné operace pod vlajkou ECOWAS v Libérii a Sierře Leone si vysloužily oprávněnou kritiku, Nigerijci využívali své vojenské přítomnosti k vlastním zájmům. "Tak jako tak se zdá, že mezinárodní společenství vkládá naděje v nigerijského prezidenta Goodlucka Jonathana," soudí Bouquet. Jonathan poslal svému dosavadnímu protějšku v Abidžanu dopis, v němž ho vyzývá k okamžitému předání moci Ouattarovi.
