Od chvíle, kdy Africký roh sevřelo sucho, a především od okamžiku, kdy byly dvě části Somálska prohlášeny za oblasti hladomoru, míří do uprchlických táborů a odlehlých vesnic kolony bílých vozů se zástupci mezinárodních humanitárních organizací. Analytici ale nastolují otázku, zda tato pomoc opět nepřišla pozdě.
Humanitární, diplomatický a mediální humbuk je podle analytiků potřeba vždycky, když lidé v Africe hladoví, protože vlády - africké i ty cizí - na rodící se katastrofy zřídkakdy reagují dostatečně včas. K tomu se přidávají často zjednodušující vysvětlení důvodů hladomoru i tvrzení rostoucí řady kritiků rozvojové pomoci, podle nichž jsou části Afriky odsouzeny k nekonečnému střídání opomenutých včasných varování, mediálních kampaní a pomoci OSN spíš než k přechodu k soběstačnosti.
"Opatření, která by udržela naživu zvířata a pomohla zajistit mléko a peníze na nákup potravin, by byla mnohem levnější než krmit podvyživené děti. Ale čas k uskutečnění těchto kroků vypršel a investovalo se málo," soudí Simon Levine z analytického střediska Overseas Development Institute.
"Zase jednou to vypadá, že katastrofy s plíživým začátkem nepřitahují pozornost, dokud se nedostanou do kritické fáze," řekl nejmenovaný humanitární poradce u organizace OSN, která působí v postiženém regionu. "Člověk to dokáže pochopit u pohrom s rychlým nástupem, které přicházejí zčistajasna, ale sucho..."
"Mnoho mezinárodních nevládních organizací nemá pro tyto oblasti vypracovanou dlouhodobou rozvojovou strategii," tvrdí odborník Andrew Catley na oblast Afrického rohu při americké Tuftsově univerzitě.
Vinu má spíš politika než sucho
To, jak nynější události v Africkém rohu líčí humanitární organizace a řada médií, je pro mnoho analytiků zjednodušující a zavádějící. Sucho tu sice panuje, ale důvod, proč desetitisíce lidí na cestě za potravou opouštějí domovy, je ten, že situaci zhoršuje stále bezútěšnější bezpečnostní situace v Somálsku.
Islámští radikálové z hnutí Šabáb, kteří jsou napojeni na al-Kajdu a loni potravinovou pomoc zakázali, ovládají velké území na jihu a v centrální oblasti země. Zákaz sice zrušili, embargo pro Světový program pro výživu (WFP), který považují za "špionážní organizaci", ale ponechali v platnosti.
Část problému podle analytiků spočívá v tom, že financování WFP a některých dalších humanitárních organizací z velké části pochází z USA a organizace jsou tak snadněji obvinitelné z činnosti, která s jejich posláním přímo nesouvisí.
"Po útocích z 11. září se začal prosazovat rozvoj bezpečnostní agendy s velkými dárci jako (agenturou pro mezinárodní rozvoj) USAID a (britskou vládní organizací) DFID," řekl bývalý humanitární pracovník v Africkém rohu. "Humanitární otázky a skutečný rozvoj v podstatě hrály druhé housle."
Web amerického ministerstva zahraničí uvádí, že i když je agentura USAID nezávislá, "dostává od ministra všeobecné pokyny a celkové zahraničněpolitické vedení". Podle webu WFP se Spojené státy od začátku roku 2007 na financování ze všech dárcovských států podílely ze 45 procent, tedy 7,3 miliardy z 16,3 miliardy dolarů (asi 123 miliardami korun ze skoro 280 miliard).
Aniž by se dotkli politických problémů, které ovlivňují rozdělování potravinové pomoci, nebo dokonce užívání slova "hladomor", analytici prohlašují, že suchu bude nadále těžké zabránit a zvládat ho. "Přestože je lákavé říkat, že příčiny této krize jsou přírodní, je mnohem těžší podívat se na ty, které má na svědomí člověk, jako je vládnutí, konflikt a hospodářské trendy," řekl Catley.
Někteří nejmenovaní humanitární činitelé upozorňují, že revizi potřebuje sama sféra humanitární pomoci. "Některé z těchto organizací v těchto oblastech působí 20, 25 let a dělají stejnou práci jako před 25 lety," řekl jeden z nich. "Kdybyste byli v jakékoli jiné branži a kdybyste měli tak mizerné výsledky - už byste si neškrtli."
