Mor skotu se stal po pravých neštovicích teprve druhou nemocí, kterou se podařilo smést z povrchu zemského, a první zvířecí. Ještě před třiceti lety přitom rychle se šířící nákaza likvidovala africká stáda i zemědělce.
Světová organizace pro zdraví zvířat (ostatně vznikla roku 1924 právě kvůli němu) mor skotu neboli rinderpest prohlásila za celosvětově vymýcenou nákazu letos 25. května, Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) už totéž konstatovala loni v říjnu.
"Utrpení, jež tato nemoc působila po tisíciletí, je neuvěřitelné. Je to snad největší úspěch veterinární medicíny,“ citoval Washington Post Williama R. Whitea, experta na mor skotu z amerického ministerstva zemědělství.
Příbuzný spalniček postihuje skot, popřípadě další turovité, například jaky, buvoly, a též jelenovité a prasatovité. Měl velice vysokou úmrtnost – kolem 80 procent nakažených, navíc se virus z čeledi Paramyxoviridae rychle a snadno šířil kontaktem či kontaminovanou vodou, potažmo vzduchem.
Po propuknutí příznaků jako horečka, výtok z nosu a očí, průjem či nechutenství zbývalo dobytku něco mezi šesti a dvanácti dny života. "U nechráněných zvířat se šíří jako lesní požár, o stádo čítající sto zvířat jste mohli přijít za deset dní,“ řekl BBC Juan Lubroth, hlavní veterinář FAO.
S očkováním proti moru skotu se experimentovalo od poloviny 18. století a dílčí úspěchy přišly v několika desetiletích, skutečně úspěšnou vakcínu vyvinul až v 60. letech minulého století Walter Plowright. Pro Afriku bylo ovšem důležité ji ještě zdokonalit, aby se nemusela uchovávat v mrazničce. K vymýcení rovněž přispělo, že na rozdíl od jiných virus neměl "k dispozici“ rezervoár divokých zvířat, která by jej mohla přenášet delší dobu, aniž sama onemocněla. Virus je sám o sobě velice náchylný na sucho, horko či sluneční záření.
Globální eradikační program spustila FAO roku 1994 s převážně evropskými financemi v reakci na ničivou pandemii v takřka celé Africe začátkem osmdesátých letech, jež stála povětšinou chudé zemědělce odhadem 500 milionů dolarů.
Vedle vakcinace bylo rovněž klíčové sledování stád, pracovníci se chodili zemědělců ptát, jestli mají jejich zvířata problémy. "Při stopování posledních míst nákazy nám pomohly hlavně místní vědomosti – sedět ve stínu pod stromem a poslouchat vyprávění,“ říká Lubroth. "Umožnilo to ohromné množství neopěvovaných hrdinů v mnoha zemích,“ uznává zase britský virolog Michael Baron. "Na většině míst to byli obyčejní veterinární pracovníci, kteří prováděli vakcinaci, dohled i vzdělávání.“
Starověká Čína, Egypt i Řím
Nemoc patrně pocházela ze středoasijských stepí, kolem roku tři tisíce před Kristem dorazila do Egypta. Do zbytku Afriky se ale dostala spíš až s evropskou kolonizací. Někteří soudí, že pandemie moru skotu přispěla k pádu římské říše. Evropu zasáhly zvlášť tvrdě tři pandemické vlny v osmnáctém století, nákaza na jihu a východě Afriky je rovněž poměrně přesně datována na 80. léta 19. století. Tam zabila 80 až 90 procent všeho skotu a nepřímo i třetinu Etiopanů – virus se sice na lidi nepřenáší, ale miliony umřely hladem.
Koncem devadesátých let se výskyt omezoval na několik afrických zemí, poslední případ byl zaznamenán v Keni před deseti lety. Na území Česka byl poslední výskyt v roce 1885.
"Je dobré připomenout, že naše republika je uznána za zemi, která je prostá celé řady nákaz, například vztekliny, tuberkulózy skotu, leukózy skotu, Aujeszkyho choroby prasat či brucelózy ovcí a koz,“ informuje Josef Duben, tiskový mluvčí Státní veterinární správy ČR.
Pravé neštovice byly díky celosvětovému úsilí – karanténě nemocných a celoplošnému očkování – prohlášeny za vymýcené roku 1979. Globální programy se v současnosti snaží o totéž v případě dětské obrny (už jen kolem tisícovky případů ročně) a drakunkulózy, způsobené parazitickým vlasovcem medinským. Ta se drží hlavně v Súdánu. Velkým neúspěchem skončily naopak třeba v 50. letech snahy vymýtit malárii.
