Symbol boje proti rasistickému režimu apartheidu v Jihoafrické republice Nelson Mandela se stal již za svého života legendou. Nyní čtyřiadevadesátiletý nejslavnější vězeň černé Afriky, první černošský prezident JAR (1994-1999) a nositel Nobelovy ceny za mír (1993) strávil v káznicích celkem 27 let, šest měsíců a šest dní.
Přesto po propuštění v únoru 1990 nemyslel na pomstu a nabídl usmíření. Mandela byl uvězněn před půl stoletím, 5. srpna 1962, ve svých 44 letech.
Vzdělaný a úspěšný johannesburský advokát se stal vůdčím členem především černošského Afrického národního kongresu (ANC) v polovině 40. let, kdy se spolu s Oliverem Tambem a Walterem Sisuluem přičinil o aktivizaci prakticky nečinného ANC.
V roce 1952 byl zvolen místopředsedou ANC a za spoluúčast na jedné z prvních protirežimních akcí kongresu, kampani občanské neposlušnosti, byl v roce 1952 poprvé uvězněn. Díky své schopnosti se vyhýbat vězení se mu někdy přezdívalo "Černý bedrník"
Po masakru ve Sharpeville v březnu 1960, kdy policie zabila 69 osob, byl Mandela jedním z hlavních organizátorů kampaně odporu. Přesto ještě několikrát vyzval premiéra Hendrika Verwoerda k vytvoření vlády národní dohody, jež by vypracovala návrh demokratické ústavy.
Po zákazu ANC v roce 1961 se však už podílel na založení Umkhonto we Sizwe, Kopí národa, bojové složky ANC, která v prosinci 1961 uskutečnila svou první teroristickou akci a ukončila tak nenásilný boj ANC.
Kongres byl dlouhá léta podporován Sovětským svazem a ve svém boji proti apartheidu se nevyhnul metodám teroru a sabotáží. V roce 1968 ANC kupříkladu přivítal agresi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Mandela byl apartheidním režimem nazýván teroristou. Po převzetí moci v roce 1994 však ANC socialistickou cestu opustil.
Mandela odešel v roce 1961 do ilegality a posléze odjel ze země, odkud řídil bojové akce. Při návratu z několikaměsíčního pobytu v zahraničí byl ale v srpnu 1962 zatčen a v říjnu odsouzen na pět let za podněcování ke stávce a ilegální odchod ze země.
Z vězení byl poté převezen jako hlavní obžalovaný k novému procesu, tzv. procesu Rivonia (název johannesburského předměstí, kde sídlila farma, odkud ANC řídil bojové akce), který trval od listopadu 1963 do června 1964.
Mandela byl 12. června 1964 spolu s dalšími pěti významnými členy vedení ANC - mimo jiné Sisuluem či Govanem Mbekim, otcem pozdějšího Mandelova nástupce v úřadu prezidenta JAR Thaba Mbekiho - odsouzen na doživotí za údajnou velezradu a 193 akcí sabotáže.
Do dějin vešla jeho obhajoba v Rivonii: "Zasvětil jsem svůj život boji pro lid Afriky. Bojoval jsem proti bílé nadvládě, ale bojoval jsem i proti černé nadvládě. Střežil jsem ideály demokratické a svobodné společnosti, ve které všichni žijí pospolu v souladu a mají stejné možnosti. Je to ideál, pro který, doufám, budu žít a jehož dosáhnu. Když to však bude nutné, je to ideál, pro který jsem hotov zemřít."
Prvních 18 let byl Mandela vězněn na ostrově Robben u Kapského Města, který dříve sloužil k internaci malomocných. Byl tam v malé cele bez postele a jeho druhá žena Winnie, se kterou se oženil v roce 1958 a s níž měl dvě malé dcerky, ho mohla navštěvovat jen jednou za půl roku. Mandela byl fyzicky napadán, ve svých pamětech uvedl, že v roce 1969 se ho tam pokusily jihoafrické tajné služby zabít.
Jeho dlouhé věznění vzbudilo protestní akce v celém světě zejména poté, co Oliver Tambo spustil v roce 1980 celosvětovou kampaň Osvoboďte Nelsona Mandelu. V dubnu 1982 byl převezen do lepší věznice Pollsmoor u Kapského Města a v prosinci 1988 do luxusnější věznice Victor Verster.
Po nástupu Frederika de Klerka do funkce prezidenta v roce 1989 (mimo jiné byl odvolán zákaz činnosti ANC) byl Mandela 11. února 1990, ve svých 72 letech, propuštěn na svobodu. V červenci 1991 stanul v čele ANC, který poté přeměnil z bojové organizace v silnou politickou stranu a veřejně se zřekl ozbrojeného boje.
V květnu 1994 byl zvolen prvním černošským prezidentem JAR, ve funkci byl do června 1999.
Podle dostupných údajů patří Mandela k rekordmanům mezi politickými vězni. "Kosovský Mandela", spisovatel a politik Adem Demaçi, strávil v komunistickém žaláři dokonce 28 let a "saharský Mandela", obhájce lidských práv ze Západní Sahary Sídí Muhammad Daddač, byl vězněn 24 let.
