Česká republika mohla mít dobré vztahy se vznikající vládou Libye, neboť se jako jeden z mála států nepřátelila s Muammarem Kaddáfím, jehož 42 let trvající vláda nad Libyí se nejspíš definitivně zhroutila. Kvůli váhání českých představitelů nad vyslovením podpory povstalcům však Češi mohou o dobré obchody přijít, říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ místopředseda Sdružení Libyjců žijících v Česku Dia Eddin Felfel.
Navzdory úternímu pádu hlavního tripoliského sídla libyjského vůdce Kaddáfího boje v metropoli neustaly. Střelba neutichá ani v libyjském vnitrozemí a v přístavním městě Syrta, tradiční baště Kaddáfího stoupenců. Sám Kaddáfí se v noci na středu ozval s poselstvím národu, v němž popsal ústup z Tripolisu jako "taktický krok" a za jedinou možnou volbu označil vítězství, nebo smrt.
Očekáváte ještě dlouhý odpor Kaddáfího sil?
Ne, moc dlouhé to nebude. Nakonec dojde k dohodě o odevzdání zbraní, sami uznávají, že Kaddáfí už nemá šanci. Je jedno, jestli se najde teď, nebo za měsíc, pro nás je hlavní dohodnout se s vojáky. Režim už skončil. Dokud je Kaddáfí volný, bude dělat problémy, je jasné, že jej a jeho syny musíme dopadnout, ale zas takový rozdíl to není.
Nakolik myslíte, že si vítězní povstalci udrží jednotu? Hrozí druhý Irák?
Libye má šest milionů obyvatel, ale všechno je to jeden národ. Nejsou tu Kurdové, Šíité, Arméni, Peršané, Arabové… taková omáčka tam není, což je jeden z hlavních důvodů. Oproti Iráku je Libye nábožensky jednotná, je celá sunnitská – a odjakživa je to stejná větev, Málikí. A dále: kmeny, o nichž Kaddáfí tvrdí, že se obrátí proti sobě – sami vidíte, že to jsou kecy. Říkali jsme od začátku, že je v zemi kmenový systém, ale kulturně a společensky, nikoli politicky. A to i díky Kaddáfímu, musíme mu za to poděkovat... Za svého vládnutí ten politický systém totálně zničil, na rozdíl od kultury.
A vidíte, že na východě, v Benghází, sami automaticky říkají, že hlavní město je Tripolis, že za něj budeme bojovat. Kmeny kolem Benghází mají nejvíc ropy, mohli by to snadno uzavřít, říct 'Kašlem na Západ a rozdělíme to'.To se nikdy nemůže stát, Libye je jednotná.
Korunní princ Muhammad Sanúsí se ozval, že je připraven sloužit zemi. Může se královská dynastie nějakým způsobem podílet na vládě?
Chceme demokratický stát, my jsme i proti ústavnímu království. Ale i když existoval král, neměl poslední slovo, vládl parlament, vláda a kmenový kongres. A král byl zvolen kmeny, nikoli narozením. Muhammad Réda je člověk, který to může nabídnout, a pokud ho národ přijme, proč ne.
Co víte o tunelech pod Báb al-Azízíja?
Je to chaos. Vždycky nějaká společnost dostala zakázku, která se po pár letech zrušila a kontrakt dostala nová firma. Třeba jedna firma, která dodávala potrubí pro Velkou umělou řeku (masivní systém vodovodů, největší na světě – pozn. red.), mluví o dodávkách několika set kilometrů rour, které ale v řece nejsou, a neví, že by se to tam někde montovalo. Podobně takhle několik firem mluví o dodávkách nukleárních zbraní počátkem 90. let, o biologické zbrani… Ale to je všechno hypotetické.
Všeobecně se ví o dvou tunelech – jeden z Báb al-Azízíja do zoo, druhý do parku. Ale nikdo z povstalců nezná přesné vstupy a výstupy, musí se to vyhledávat v dokumentaci. A z těch, kdo otočili, o tom zatím nikdo nechce mluvit.
Byl jste u vyvěšování revoluční vlajky a pálení Kaddáfího portrétů na libyjském konzulátu v Praze. Proč se to stalo až v pondělí?
My Libyjci žijící v Česku musíme respektovat české zákony a libyjsko-české vztahy. Samozřejmě jsme mohli na začátku vybouchnout a strhat vlajku, vyhodit ambasadora, ale všichni jsme vzdělaní, chtěli jsme solidní kroky, dokázat světu a České republice, že Libyjci respektují zákony, mírové cesty. Byli jsme dohodnuti s velvyslancem, že nemá cenu vyvěsit vlajku. I když v revoluci věříme, ale Česká republika nás neuznává, mohli by to brát jako provokaci.
Zároveň to není takový rozdíl. Libyi navštívili čeští představitelé (včetně ministra zahraničí Karla Schwarzenberga – pozn. red.), čekali jsme na uznání, dali jsme jim chvíli času. Sami přece musejí vidět, že Kaddáfí nemá šanci, neexistuje. Stejně uznání za týden nebo dva přijde, ale zároveň jsme respektovali zákony.
Jaké jsou vztahy povstalců s Českem? Jeden člen přechodné rady mluví česky… Má se Česko angažovat v libyjské transformaci?
Bylo to v našem zájmu. My, Libyjci s českým občanstvím, jsme od začátku bojovali, jednali jsme na českém ministerstvu zahraničí i s několika lidmi z parlamentu. Česká republika je od roku 1990 do dnešního data jeden z mála států v Evropě, téměř jediný, který neměl žádné dobré vztahy s Kaddáfím, což mohlo být přednosti České republiky.
Ale my to umíme zničit. Hned vzápětí, když začala revoluce, pan Schwarzenberg začne mluvit, že to je interní záležitost, pan Klaus, že tyhle národy neumějí dělat demokracii… To jsou urážlivé věci. Zároveň Češi začali zdržovat uznání. Vezmeme-li druhou stranu, ti se s Kaddáfím skamarádili, plácali ho po ramenou, a najednou se proti němu o 180 stupňů otočili. Ti by se měli stydět. Ani Sarkozy, který řekne 'můj největší přítel Kaddáfí', se dnes nestydí říct, že by měl být souzen mezinárodním soudem. Ale kdyby se náš premiér rozhodl od začátku, od 17. února, stydět se nemusí. Takže teď nevím, do jaké úrovně se mohou ty vztahy zlepšit. V Libyi se na to dívají hodně špatně. Ale tady v Česku jsme papežštější než papež, čekáme, než ztratíme všechny kšefty. My jsme psali otevřený dopis vládě, celou dobu se snažíme získat českou společnost. Jestli se mluví o Dubaji a Kataru, tak Libye je stokrát větší než ty dva státy dohromady a má desetkrát víc lidí i víc ropy. Navíc je Libye blíž k České republice – ale naši politici se na obchodní zájmy dívají, jako bychom byli dost bohatí, že nepotřebujeme s Libyí obchodovat.
