Botswana coby největší světový producent diamantů se stala vzácným příkladem hospodářského úspěchu v jinak chudé Africe, ale za dvacet let může být po zásobách. Nahradí diamanty v národním důchodu turisté?
Botswana si vybudovala reputaci svými luxusně vybaveným safari pro zámožné klienty, ale novou mantrou se stala diverzifikace návštěvníků - peníze z turismu se zdají být jedinou dostatečnou náhradou za diamanty, které v současnosti představují polovinu HDP. Vláda proto přišla s rozsáhlým plánem, jak turistický sektor vyvinout a expandovat, aby do země přilákal širší spektrum turistů než jen hrstku zazobanců, píše BBC.
Dva miliony obyvatel sdílí rozlohu přes 580 tisíc kilometrů čtverečních - sedmapůlkrát Česko - s úctyhodnými počty divokých zvířat, v různých habitatech se proto turistům naskýtají rozmanitá lákadla.
Nenaskýtají se ale služby pro cestovatele, kteří si hlídají rozpočet, a tak se Botswana stala synonymem pro šik safari. To je výsledkem záměrné politiky devadesátých let, když se vláda obávala, že by příliv turistů zničil divokou přírodu.
"Je nutné udržet rovnováhu, abychom dnes při vysoké poptávce nepodlehli pokušení překomercializovat," soudí Myra Sekgororoane z Botswanské turistické organizace. Musí se odhadnout, kolik turistů země zvládne - jak z obchodního pohledu, tak ve smyslu životního prostředí.
Fény a ledničky v buši
Cathy Kaysová a její manžel David vlastní exkluzivní Jao Camp v deltě řeky Okavango. Kaysovi se snaží životní prostředí šetřit a chránit, ale jejich luxusní klientela mívá na život v buši zvláštní požadavky - včetně minibarů či fénu na vlasy.
"To pro nás byl skutečně problém, poněvadž jsme neměli dost elektřiny, abychom fény utáhli," říká Kaysová. "Trvalo nám dva tři roky, než jsme našli ideální solární řešení. Pak jsme mohli postavit solární panely, které jsou schopné napájet fény, malé ledničky a elektrické konvice v pokojích."
Koncese, která jim přiděluje šedesát tisíc hektarů, dovoluje Kaysovým ubytovat jen 48 hostů na čtyřech místech. Tato omezení hodlá vláda zachovat, protože nemá v plánu zaplavit oblasti jako Okavango novými chatami. Podporuje jiné oblasti, kde je větší prostor na rozvoj.
"Je to o změnách a diverzifikaci produktu, abychom přilákali i turisty střední a nižší třídy," vysvětluje ministr turismu Onkokame Kitso Mokaila. "Máme písečné duny v Kalahari, které dosud nebyly využity, stejně jako další kulturní lokality. Ty umožní vstup dalších sekcí trhu."
Stejně tak Kayovi souhlasí, že turistický potenciál má Botswana i mimo slavná safari: "Je to obrovská země a jen velmi málo z ní se v současnosti využívá pro turistiku. Turisté se soustřeďují v prominentních oblastech, ale je tu toho tolik ve smyslu kulturní turistiky.
Komunity především
Pokud vládní plán uspěje, zapojí se do byznysu místní komunity. Pro jejich podporu se zavádějí fondy a úvěrové programy, aby mohli lidé začít s vlastním podnikáním.
Tak začala i Monica Kgailová se svým penzionem Waterlilly Lodge v Národním parku Chobe. "Můj trh je jižní - je dostupný, je místní i mezinárodní," vysvětluje, jak se jí daří lákat turisty, již si nemohou dovolit luxusní botswanské hotely.
Ve stejném parku pět vesnic spojilo síly, získaly koncesi na půdu, na které vybudovaly ubytovnu a provozují safari. Jejich podnikání se daří, budují další penzion, ale také investují do vlastních vesnic. "Mohli jsme pořídit traktory a zemědělské vybavení, abychom farmářům usnadnili práci," říká manažer komunitního projektu Frank Limbo. "Postavili jsme obchod a telekomunikace, takže máme přístup na internet - za deset let se tu toho hodně změnilo."
I přes vládní pobídky naráží podnikání na mnohé překážky. Hlavní město Gaborone se pyšní zbrusu novým letištěm, ale má jen málo mezinárodních letů, a tak se do Botswany dostává obtížně a draze.
"Pochopitelně, s tak velkou rozlohou a s chudobnou historií nemáme dostatečnou infrastrukturu, abychom otevřeli všechny oblasti, které bychom rádi," vysvětluje ministr Mokaila. Další komplikací je bojkot, ke kterému turisty vyzývá lidskoprávní organizace Survival International, jež po celém světě bojuje za práva domorodců. V Botswaně totiž často blokují přístup křováků k vodě.
Vláda se ale snaží všechny překážky překonat. "Je to o maximalizaci. Snažíte se dostat dobré výsledky z toho, co máte, ale nepřekračovat hranice," shrnuje Mokaila.
