Hospodářský rozkvět Číny potřebuje africké suroviny. Pragmatismus pohání obchod. Za své podbízení diktátorům sklízí Peking hodně kritiky. Spolupráce s Čínou ale nabízí i Africe nové šance, míní agentura DPA.
Čína považuje Afriku za obchodního partnera a zdroj pro svou rostoucí potřebu surovin. V boji proti hladu v afrických zemích se Čína podílí na mezinárodní humanitární pomoci bezmála 70 miliony dolarů. Se západním pohledem na afrického "pacienta" však čínský náhled obvykle nemá nic společného.
Afrika připadá mnohým jako kontinent neomezených možností. Počet Číňanů v Africe vzrostl za minulých deset let na desetinásobek, na více než jeden milion osob. Čína v Africe investuje miliardy, buduje infrastrukturu, nemocnice a poskytuje úvěry - aniž by si kladla nepříjemné politické podmínky.
V červnu dokonce čínský prezident a stranický šéf Chu Ťin-tchao hostil v Pekingu súdánského vládce Umara Bašíra, přestože je na něj Mezinárodním soudním dvorem vydán zatykač kvůli válečným zločinům. Za takovou podporu diktátorů, stejně například zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho, sklízí Čína opakovaně ostrou kritiku. Stížnosti se snášejí na Peking i kvůli ničení životního prostředí čínskými podniky.
Od vypuknutí hladomoru čínská média, jak se zdá, vidí příležitost k protikampani.
Čínské komentáře pranýřují starý západní kolonialismus v Africe, následující demokratizační snahy a porušené sliby.
"Západní mocnosti s jejich pokračujícími koloniálními mocenskými hrátkami jsou těmi, komu by měla být připsána odpovědnost za ztroskotání Afriky," napsal badatel Chuang Šej-a z Čínského výzkumného fondu mezinárodních studií v uštěpačné analýze zveřejněné v listu China Daily. "Je tvrdou realitou, že Západ žádné nové procitnutí Afriky nechce."
Citovány jsou i africké hlasy, podle nichž Západ Afriku jednostranně vykořisťoval, spolupráce s Čínou jí ale nyní nabízí nové obchodní možnosti. Volkswagen a Peugeot jsou už více než 30 let v Nigérii, země ale přesto dosud nemá technologie, aby auta vyráběla sama, citovala agentura Nová Čína náměstka ředitele nigerijského Institutu pro mezinárodní záležitosti Bolu Akinterinwu.
Ke zjištění užitečnosti spolupráce přitom není takové polemiky rozhodně zapotřebí. Bilaterální obchodní výměna je poměrně vyrovnaná. Vzájemný obchod rychle vyšplhal s 20 až 30 procenty růstu na 126 miliard dolarů ( v roce 2010). Afrika z 80 procent vyváží suroviny jako ropu, železnou rudu, měď, nikl a dřevo.
Třetina čínského dovozu ropy přichází z Afriky. Čína naopak prodává Afričanům spotřební zboží a elektrospotřebiče. V roce 2009 vystřídala Čína Spojené státy na pozici největšího afrického obchodního partnera.
Čínské investice v Africe loni vzrostly na deset miliard dolarů. V podobném objemu investovaly také africké podniky v Číně. Prezident Chu Ťin-tchao mluví o oboustranně prospěšném "novém strategickém partnerství". Čínští experti na Afriku veskrze připouštějí, že mezi sebou také rozporně diskutují o spolupráci s diktátory. "Existují různé názory. To je normální," řekl jeden badatel, který nechtěl být jmenován. Většinou jde prý ovšem o to, zda investice dobře probíhají nebo kde jsou problémy.
Nikoliv ideologie, nýbrž pragmatismus a obchodní zájmy jsou pilíře čínské strategie, která africkému kontinentu otevírá zcela nové obchodní prostory. Záleží na afrických vůdcích, jak využijí spolupráce ku prospěchu svých zemí a občanů, argumentoval expert na africké záležitosti Ian Taylor, profesor na skotské Univerzitě St. Andrews.
"Nespadá rozhodně do odpovědnosti Pekingu dbát na africké zájmy." Země jsou podle Taylora velmi rozdílné. Jižní Afrika jako demokratický stát přistupuje k Číně jinak než třeba Sierra Leone.
Civilní společnost musí hrát důležitou roli, soudí Taylor. "Záleží na Afričanech, aby se zorganizovali, semkli a zajistili, aby jejich vůdci udržovali s Čínou oboustranně výhodný vztah," napsal tento odborník na Afriku. Dříve prý africké vlády tvrdily, že nemohou zajistit žádný hospodářský rozvoj, protože se jim nedostává dostatečné podpory od Západu.
Čína si ale nyní neklade žádné podmínky. "Proto teď jakékoliv selhání africké elity při rozdělování výsledků hospodářského růstu a posilování celé ekonomiky nebude chybou Číny, nýbrž afrických vlád," soudí Taylor.
