Po návrhu vládního kočkopsa pro Damašek na nedávném minisummitu v Ženevě zaznamenal prezident Bašár Asad další, už druhý diplomatický úspěch. Na jednání syrské opozice v Káhiře se její účastníci, z nichž se mnozí navzájem nesnášejí, tvrdě pohádali a na závěr se do sebe opustili ručně. Schůzka skončila chaosem.
Pro syrský režim v Damašku to znamená další dílčí vítězství. A to se obou schůzek, v Ženevě a Káhiře, neúčastnil nikdo ze současné vlády - bylo to "o nás bez nás".
Už tak rozhádaná syrská opozice ukázala opět nejen svým odpůrcům, jak je rozštěpená. Její zástupci si v metropoli na Nilu nadávali tak sprostě, že ženy, jež byly v sále, začaly plakat.
Zaměstnanci hotelu, v němž se jednání konalo, začali rychle odklízet stoly a židle, aby inventář při šarvátkách syrských opozičníků neutrpěl újmu.
Proklamovaným cílem konference v Káhiře bylo dojednat společný postup proti režimu prezidenta Bašára Asada. Přes závěrečné půtky delegáti přesto schválili dva nezávazné dokumenty. První z nich obsahuje všeobecné směrnice, jimiž by se mělo řídit přechodné období, druhý zásady pro politické uspořádání demokratické Sýrie po Asadově pádu.
Delegáti podpořili fungování povstalecké syrské armády, rozpuštění vládní Socialistické strany arabské obrody (Baas) a vyloučení prezidenta Asada z budoucího politického života země.
Na vytvoření jednotného orgánu zastřešujícího celou opozici se ale na 250 účastníků konference nedohodlo. Neshodli se ani na tom, zda mají požádat o zahraniční vojenský zásah. Neshody panovaly i v otázce náboženství a jeho role v budoucím syrském uspořádání.
Zmíněné potyčky vyvolal spor kolem osudu syrských Kurdů. Když delegáti odmítli uznat autonomní práva Kurdů, jejich delegáti se rozhodli jednání opustit. Přitom došlo ke rvačce, při níž podle očitých svědků létal vzduchem nábytek a došlo na pěstní souboje. Klid nakonec musela zjednat hotelová ochranka.
Průběh konference byl velkým rozčarováním pro západní státy, které syrskou opozici podporují. Šestnáct měsíců po začátku povstání proti Asadovi nedokázala opozice překonat náboženské a etnické spory, což zkomplikuje její mezinárodní uznání.
