Krvavé plody arabského jara. Nafísa Muhammadová ví moc dobře, že pomsta je sladká a v porevoluční Libyi se jí daří. "Jeden z mých bratrů byl na letišti v Benghází unesen rebely," říká. "První den v zadržovacím táboře ho ubili k smrti." Jednatřicetiletá žena nyní žije v uprchlickém táboře ve městě Fillá na severozápadě země. Obětí nové éry v Libyi po pádu Kaddáfího se stali její synové.
Spolu s dalšími bojovníky věrnými Kaddáfímu byl upálen. Rebelové je zamkli v autě, polili benzinem a zapálili. Jejich příbuzným poslali záběry zohavených těl jako odplatu za zvěrstva, která Kaddáfího přívrženci spáchali v březnu 2011 při obléhání Misuráty. Měsíce po revoluci je etnické i politické násilí stále běžnou součástí života.
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) žije stále velká většina ze 74 tisíc lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy, v otřesných podmínkách. Dvacet pět až třicet zadržovacích - ať už oficiálních, nebo tajných - a uprchlických táborů má pod kontrolou vláda, armáda, policie nebo místní milice.
Většina získává prostředky od mezinárodních a libyjských nevládních organizací, které však mají omezené možnosti.
Jedním z důsledků je vysoký počet potratů způsobených nedostatkem péče a špatného zacházení. V zadržovacích táborech jsou přeplněné cely a místní milice si vynáší rozsudky nad zadrženými, jak se jí zlíbí. Vězni, povětšinou černoši, jsou mořeni hladem a žízní.
Organizace Human Rights Watch v polovině července způsobila pozdvižení, když oznámila, že libyjská vláda by měla okamžitě podniknout kroky ke zlepšení postavení zhruba pět tisíc lidí stále zadržovaných milicemi, z nichž mnozí jsou vystavováni mučení.
Podle mezinárodních organizací zaměřených na lidská práva jsou vězněni bývalí členové Kaddáfího bezpečnostních jednotek, bývalí představitelé vlády, námezdní žoldáci a imigranti ze subsaharské Afriky.
Mufsa působí v táboře ve Fillá jako koordinátor pro zadržované osoby. Z bezpečnostních důvodů však nechce prozradit své příjmení.
Pochází z města, které během války silně podporovalo Kaddáfího. Nyní se obává, že pokud tábor opustí, milice ho unesou a on jednou provždy zmizí z povrchu zemského.
"Přestože můžeme tábor libovolně opouštět, většina z nás nikam nechodí. Spoléháme na ženy, že nám zvenku donesou nějaké jídlo."
Podle Samuela Cheunga z UNHCR, který má na starosti bezpečnostní záležitosti v Tripolisu, mnoho bezprizorních lidí opustilo své domovy kvůli střetům mezi milicemi. Některé z nich se odehrály již za Kaddáfího éry a většinou se jednalo o klanové spory o půdu. Ty jsou zdrojem napětí i v současné Libyi a hrozbou pro křehkou stabilitu země v jejím hledání demokracie.