Brenda Dakka nevypadá jako typ ženy, kterou by fascinovala těžká technika. Ale na své farmě v kraji Mkushi ve východní Zambii má Brenda a její bratr Joe mnoho traktorů, čerpadel a další zemědělské techniky. Společně hospodaří na 1500 hektarech, píše zpravodajský server BBC.
To vše jim pomáhá zajistit zdravou úrodu a především vysokou produktivitu. "Mám bagry, žací stroje, takže za den zvládnu větší území," tvrdí. "O malá políčka se člověk stará ručně. Ale já jsem mechanizovaná, takže mám výhodu. Pokud svět potřebuje potravinové zabezpečení, tak je komerční hospodaření tou správnou cestou," říká Brenda.
Drobná hospodářství mají určitě své kouzlo, ale v těch velkých je potřebný potenciál k navýšení produkce potravin. Tuto domněnku potvrzuje i letošní nárůst jejich cen.
I sucho hrálo svou úlohu. Dokonce takovou, že se v Číně zvedla spotřeba masa. Proto mnozí využili úrodu raději ke krmení zvířat než k výrobě potravin pro lidi. Mnohem více ovlivnilo cenu potravin rozhodnutí přestat pěstovat plodiny ke konzumaci a zaměřit se na ty, které slouží k výrobě biopaliv.
"Drobní zemědělci jsou spolehlivější," říká přední zambijský ekonom Chibamba Kanyama. "Nepřeorientují se tak snadno. Vždy budou klást důraz na produkci potravin. Pokud budeme podporovat jen je, tak oni budou držet klíč k zajištění dostatku jídla."
Je zde jedno velké "ale". Malí farmáři v Zambii trpí nedostatkem podpory. Důvod je přitom známý. Většina z nich dostala půdu od místního vůdce či předáka. Starají se o ni třeba mnoho desetiletí, ale nevlastní k ní žádný doklad. Nemohou ji použít jako zástavu, proto jim banka ani vláda nepůjčí peníze na další rozvoj. Rovnice je jednoduchá - žádné záruky, žádné půjčky.
"Chtěla bych zvětšit výběh pro slepice," říká Olipah Piriová. "Chci nakrmit více lidí. Snažím se to dělat lépe, ale nemohu." Její několikahektarová farma se nachází 80 kilometrů od hlavního města Lusaky. "Pokud je tam někde nějaký dobrák, možná mi může pomoci," řekla. Olipah nepotřebuje charitu, potřebuje jen přístup k půjčkám jako ostatní.
Ministr zemědělství Bradford Machila přiznává, že to je problém. "Drobní zemědělci jsou klíčovou částí zambijského potravinového koše," upozorňuje. Ale na otázku, proč pro ně vláda nepřipraví systém půjček, jen odpovídá, že ministerstvo se tím zabývá.
"Jako důkaz našich závazků vůči drobným zemědělcům jim vláda poskytuje každoročně dotované hnojivo. To má velký dopad na jejich výnosy," dodává ministr.
Kroky vlády mají dopad zejména na činnost velkých hospodářských jednotek. Mik Maarfi začal obdělávat půdu v Mkushi před čtyřmi lety, kdy byl vyhnán ze Zimbabwe. "Je fantastické, jak v Zambii pokročila elektrifikace," říká. "Skvělé rozvody a transformátory nám umožňují pěstovat pšenici."
Mikovo hospodářství je příkladem mechanizace. O úrodu se stará systém zavlažování. Vláda vyhlásila daňové prázdniny na veškerou techniku, kterou si zemědělci nechají dovézt ze zahraničí. A to je podle Mika, který vidí v komerčních farmách odpověď na světové potravinové problémy, krok správným směrem.
"Máte kupní sílu, abyste mohli využívat nejnovější pěstitelské metody. Tak můžete produkovat spousty potravin." Mik se nyní věnuje pěstování tabáku, ale tvrdí, že se chystá přejít na pšenici, jakmile bude zavlažovací systém hotov.
Světový potravinový program (WFP) není o těchto argumentech přesvědčen. "Asi 70 až 80 procent zambijských potravin pochází z malých farem," uvádí představitel WFP v Zambii Felix Edwards. "Pokud zvednete jejich produktivitu, dostaneme velkou kapacitu."
Zambijská vládá tvrdí, že přesně o to se snaží. Příští rok prý bude přerozdělovat dlouhodobě nevyužívanou půdu drobným zemědělcům, takže k ní získají oprávnění. Údajně by také banky měly poskytovat půjčky rolníkům, kteří nemají vlastnická práva na svou půdu.
Foto: archiv
