Ve Spojených státech se uskutečnila první debata před listopadovými prezidentskými volbami. Demokratka Hillary Clintonová v ní měla nad Donaldem Trumpem navrch. Televizní duely, které ovlivňují nerozhodnuté voliče, mohou být pro výsledek hlasování zásadní, jako tomu bylo již několikrát v minulosti.
Anketa:
Pro koho byste hlasovali, kdybyste mohli volit nového prezidenta USA?
Devadesát minut trvající střet prezidentských uchazečů na půdě Hofstrovy univerzity v newyorském Hempsteadu si naladilo 84 milionů lidí. Původně se psalo až o sto milionech. Šlo o nejsledovanější debatu v americké historii a jedno z nejsledovanějších vysílání vůbec. Podobných čísel dosahují jen finále Super Bowlu. Z jiných pořadů překonala stomilionovou hranici pouze poslední epizoda seriálu M*A*S*H v roce 1983. Potvrdilo se nejen to, jaký význam tyto politické souboje ve Spojených státech mají, ale i fakt, že letošní předvolební kampaň je oproti předchozím vyhrocenější a pro voliče tudíž atraktivnější.
Clintonová přišla na pódium zprava a celá v červeném, Trump zleva s modrou kravatou, jako kdyby patřili k opačným stranám než ve skutečnosti. Podání rukou, úsměvy, krátký úvod moderátora stanice NBC Lestera Holta a show mohla začít. Šest segmentů týkajících se domácí i zahraniční politiky. Dostalo se na zaměstnanost, Islámský stát, aféru Clintonové s e-maily i Trumpovy urážky.
Miliardář začal sebevědomě a snažil se oslovit frustrované dělníky, kterým "kradou práci" ostatní země. Clintonová se obracela na střední třídu. Jak ubíhal čas, bývalá první dáma získávala převahu a přibývalo osobních útoků. Její improvizující soupeř se stále častěji ocital v defenzivě, ať už kvůli nepředloženému daňovému přiznání, nebo (odvolanému) tvrzení, že Barack Obama se nenarodil v USA. Dá se tedy říci, že Clintonová debatu ovládla? Záleží na tom, koho se zeptáte.
Že je lepší? No a co?
V bleskovém průzkumu stanice CNN Clintonovou označilo za vítězku 62 procent oslovených. Shodovala se na tom i západní média. Francouzský deník Le Figaro napsal, že demokratka dominovala, podle webu německého týdeníku Der Spiegel Trumpa v závěru rozebrala. V internetové anketě televize CNBC však Clintonová obdržela jen 39 procent hlasů, zatímco Trump 61. Podobné výsledky měly samozřejmě i ankety na českých serverech...
Na sociálních sítích se ve čtyřech pětinách případů diskutovalo právě o Trumpovi. Například se řešilo, že magnát často popotahoval nosem. Někteří kvůli tomu spekulovali o jeho závislosti na kokainu. Zevrubně byly samozřejmě analyzovány výroky obou aktérů. Ukázalo se, že několikrát mlžili nebo lhali. Trump třeba neříkal pravdu, když tvrdil, že byl proti invazi do Iráku. Je ovšem otázka, jestli něco takového miliardářovým stoupencům vůbec vadí. A zda berou v potaz tvrzení médií o lepším výkonu Clintonové.
"Z mého pohledu není možné debatu vyhrát, ale určitě ji lze prohrát," soudí profesor Severozápadní univerzity a autor knihy Inside the Presidential Debates (Uvnitř prezidentských debat) Craig LaMay. To platí především právě pro Clintonovou, jež je pod tlakem a v příštích dvou debatách si nesmí dovolit žádný lapsus, který by znamenal odliv voličů. Jako varování může brát několik případů z minulosti. O jaké jde?
1960: sešlý Nixon
První série debat a hned nejdůležitější v historii. Vzpomenout na ni daly nedávné zdravotní problémy Clintonové (viz TÝDEN č. 39/16), ale byla by zmiňována i bez toho. Dodnes se o ní učí nejen studenti politologie a mediálních studií. Proti viceprezidentu Richardu Nixonovi stanul málo známý senátor za Massachusetts John Fitzgerald Kennedy. Nixon, který byl krátce před tím hospitalizován kvůli infekci v kolenu, byl bledý, pohublý, unavený a potil se. K tomu odmítl make-up a na černobílých obrazovkách bylo vidět jeho odpolední strniště. Kennedy byl oproti tomu prostě "v pohodě".
"Debata odhalila, že televize a boj tváří v tvář mají skutečnou moc rozhodnout volby," říká profesor politologie na Harvardově univerzitě John Goldstone. "Nebylo to jen o Kennedyho vystupování, Nixon působil před kamerami úzkostlivě a nejistě. A v těchto debatách je nutné vypadat sebevědomě, i když nemluvíte," vysvětluje. Zajímavé je, že podle rozhlasových posluchačů Nixon debatu vyhrál. Jak ale volby dopadly, každý ví. Když Nixon v letech 1968 a 1972 kandidoval do Bílého domu znovu, účast v debatách odmítl. Další se konala až v roce 1976.
1992: otrávený Bush
Svůj mandát Bush v souboji s Billem Clintonem neobhájil. Za zásadní byly považovány debaty, které se prvně konaly ve třech (účastnil se jich i nezávislý byznysmen Ross Perrot, který ve volbách získal 18,9 procenta hlasů). Bushovi se do televize nechtělo, a když už tam byl, přál si, aby vše co nejrychleji skončilo, což dával najevo koukáním se na hodinky. Vypadalo to, že si myslí, že má vítězství v kapse. Ale neměl.
2000: afektovaný Gore
Předehra mimořádně těsných a kontroverzních voleb. Dosavadní viceprezident Al Gore si proti zelenáči z Texasu Georgi W. Bushovi věřil. Když jeho sok mluvil, hlasitě vzdychal, koulel bulvami a vrtěl hlavou. Dokonce opustil svůj pultík a vydal se k Bushovi, jako kdyby ho chtěl zastrašit. Ten ale jen pokývl hlavou a mluvil dále. Gore působil trapně.
CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
