Jen zázrak či politické tsunami může podle posledních průzkumů zabránit tomu, aby v následujících čtyřech letech stanula v čele Argentiny manželka současného prezidenta Cristina Fernándezová (54).
K vítězství nejspíš už v prvním kole voleb by této atraktivní tmavovlásce, která by se tak stala první argentinskou prezidentkou zvolenou ve volbách, měly pomoci zejména dobré hospodářské výsledky vlády jejího manžela Néstora Kirchnera a roztříštěná opozice.
Energické a temperamentní první dámě, která se v kampani prezentuje jen jako Cristina a jíž hodlá dát hlas i fotbalista Diego Maradona, nahrává i fakt, že v ní mnozí vidí "druhou Evitu".
Ona sama se však ke srovnání s manželkou někdejšího diktátora Peróna a nejpopulárnější ženou v historii země (a asi i kontinentu) staví obezřetně. I když oceňuje Evitin boj za sociální spravedlnost a pochází z téhož tábora perónistů, má s Evitou pramálo společného.
Zatímco před 55 lety zesnulá Evita vyšla z chudých poměrů a do politiky se dostala díky sňatku, Cristina pochází ze střední vrstvy a do vysoké politiky se vypracovala sama z úrovně provinciální přes senátorku a poslankyni za Santa Cruz. V prosinci 2005 zasedla "rebelka na podpatcích" Fernándezová do Senátu za nejvlivnější volební okrsek Buenos Aires.
A pokud se vyplní předvolební průzkumy a bojovná právnička, přezdívaná "královna Cristina", získá v neděli přes 40 procent hlasů a více než desetiprocentní náskok před druhým v pořadí, stane se již po prvním kole druhou prezidentkou v historii Argentiny. První ženou v čele druhé největší latinskoamerické země byla v letech 1974 až 1976 Perónova třetí žena Isabela, která se do úřadu dostala po smrti manžela z pozice viceprezidentky.
Řečnicky talentovaná Cristina v kampani často připomíná, jak se jejímu manželovi podařilo vyvést ekonomiku z krize; na svých internetových stránkách to demonstruje i videem o zrození a prvních krůčcích fiktivní holčičky Dolores Argentinové, na jejíž výchově se spolupodílejí všichni Argentinci.
Fernándezová se bude muset poprat ještě s vysokou inflací, všudypřítomnou korupcí a s kriminalitou, zejména městskou. Pro zkušenosti od ženy v nejvyšším úřadě přitom nemusí daleko, hned v sousedním Chile má kolegyni, prezidentku Michelle Bacheletovou.
Od budoucího prezidenta se očekává také lepší zahraniční politika, jelikož Kirchner byl jedním z nejméně cestujících prezidentů v historii země (měl dost práce s domácími problémy) a prokázal spíše orientaci na hodně levicové kolegy, včetně venezuelského Huga Cháveze. Cristina by se od tohoto extrémního směru mohla odchýlit, jak už ostatně prokázala svými cestami v předchozích třech letech.
Jako první dáma či senátorka procestovala Fernándezová celou Ameriku, včetně USA, řadu evropských zemí, zejména Francii, Španělsko a Německo, a navštívila například i Izrael a Palestinu. Zahraniční "turné" jí často vyčítala opozice.
Matka dvou dětí (třicetiletého Máxima a sedmnáctileté Florencie) leží svým kritikům v žaludku i kvůli snaze o dokonalý vzhled, k čemuž prý podstupuje různé omlazovací terapie (včetně vyhlazení vrásek botoxem).
Ráda prý má značkové oblečení a kosmetiku (ironií osudu jsou od roku 1975, kdy se provdala za Kirchnera, její iniciály CK) a dodržuje zdravou životosprávu (cvičí aerobik a pilates).
Na fotografii: Cristina Fernándezová na volebním sjezdu, 23. říjen 2007
Foto: AP
