Bývalý autor projevů amerického exprezidenta Bushe vydal paměti, ve kterých si vyřizuje účty s bývalými kolegy. Největší pozornost ale vzbudily výroky bývalého prezidenta, kterými komentoval svého nástupce Baracka Obamu a jeho ministryni zahraničí Hillary Clintonovou. V nemilosti byla i autorka Harryho Pottera.
Matt Latimer podle britského Economistu píše dobře a vtipně, ale je také pořádně jedovatý. Bushův Bílý dům byl podle něj „opilý rozhodností, odmítající jakoukoli rozvahu".
ČTĚTE TAKÉ: Senátor: Nechť Bushovy činy posoudí "komise pravdy"
Na poslední tiskovce přiznal Bush pár chybiček
Šest kategorií bushismů
Latimerovy jedovatosti zajímají málokoho, výroky, které vkládá do úst bývalému prezidentovi, ale obletěly svět a obohatily slovníky „bushismů". O viceprezidentovi Bidenovi například řekl, že „kdyby byly kraviny měna, tak z něj už by byl dávno miliardář."
Barack Obama je podle něj „nekvalifikovaný kočičák" a nemá „ani páru", jak řešit problémy současného světa. Latimer si také vzpomíná na Bushovu averzi k Hillary Clintonové. „Jen počkejte, až to svoje velký pozadí posadí na tuhle židli," řekl podle něj bývalý prezident, když v Oválné pracovně mluvil o vyhlídkách současné ministryně zahraničí na Bílý dům.
„Použil trochu jiné slovo než pozadí. Ale mnoho prezidentů používalo dost peprný slovník a prezident je velice upřímný člověk," bránil Bushe Latimer v rozhovoru s televizí CNN.
Mnohem méně vztřícný je ale k ostatním lidem v Bílém domě.
„V předchozí administrativě USA dělali významná rozhodnutí lidé, kteří odmítali dát J. K. Rowlingové prezidentskou mediali, protože Harry Potter nabádá k čarodějnictví," píše ve své knize.
Rozbité sny mladého idealisty
Latimer vyrostl ve městě Flint ve státě Michigan, které bylo tak chudé, že ho jednou zatkli policisté, kteří si mysleli, že dobře oblečený bílý chlapec tu může leda tak shánět drogy. Ronalda Reagana začal milovat ještě před tím, než se začal holit, píše The Economist. Do Washingtonu přišel jako mladý idealista, posupně pracoval pro jednoho kongresmana, tři senátory a Donalda Rumsfelda.
Do Bílého domu se dostal v posledních letech Bushovy vlády. Brzy zjistil, že prezident není konzervativní hrdina jeho snů. Místo toho, aby se snažil svrhnout tyranii po celém světě, odmítl požadovat propuštění egyptských politických vězňů, aby neurazil prezidenta Mubaraka. Íránu naznačoval možné ústupky, i když vyjednávání s ním dříve přirovnal k rozhovorům s teroristy. A když přišla finanční krize, neměl nejmenší tušení, co dělat.
Méně naivní pozorovatel by poznamenal, že, když se Latimer objevil v Bílém domě, neměl Bush zrovna volné ruce. Demokraté kontrolovali Kongres. Chaos v Iráku narůstal, armádě začali docházet vojáci a rozpočet se topil v červených číslech. Nebyl to zrovna nejlepší moment pro konflikt se spřátelenou vládou Egypta. Mnoho lidí se domnívá, že Bush si přeci jen vedl lépe ve svých posledních letech než na počátku volebního období.
Změna strategie v Iráku vedla ke snížení násilí. Reakce na krizi byla sice zmatená, ale k totálnímu kolapsu nedošlo.
Pravdivost Latimerova svědectví mnozí vehementně popírají. Dana Perinová, bývalá Bushova tisková mluvčí říká, že na údajných citátech „není ani zrnko pravdy". William McGurn, který autorům projevů šéfoval, spekuluje, že Latimer je zahořklý, protože jeho kancelář v Západním křídle Bílého domu dostal někdo důležitější. Memoáry ukřivděných podřízených je vždy třeba brát s rezervou, píše The Economist. Latimerova kniha ale pomohla přiživit dva mýty, které se téměř tři čtvrtě roku od Obamova nástupu stále drží při životě.
Bush, univerzální viník
Prvním z nich je názor republikánů, že Bush nebyl populární, protože nebyl dost konzervativní. Editor časopisu Human Events Jed Babbin například tvrdí, že konzervativní hnutí prostě nemůže s Bushem nikdo spojovat, že teprve v budoucnosti přijde nový Reagan, který republikány dovede k vítězství.
Druhý mýtus, velice populární mezi politiky demokratické strany, je, že Bush jim pomůže donekonečna vyhrávat volby. Když to fungovalo v letech 2006 a 2008, tak proč ne v roce 2010? Někteří poradci předních demokratů si myslí, že nejjistější způsob, jak si udržet příští rok kontrolu nad Kongresem, je spojit každého republikánského politika s Bushem.
Problémem obou těchto tezí je, že se soustředí výhradně na minulost. Republikáni nikoho nenadchnou tím, pokud budou jen přihřívat stejný volební guláš, který jim pomohl vyhrát volby v roce 1980. Středovým voličům většinou nezáleží na čistotě doktríny.
Do vlády se nedostanou, pokud budou jakýkoli kompromis považovat za zradu, píše americký korespondent Economistu píšící pod přezdívkou Lexington.
Bruce Bartlett, bývalý Reaganův poradce, říká, že republikánskou stranu převzali „protidaňoví fanatici", kteří by raději dovedli zemi ke krachu, než zvýšili daně.
Demokraté si zase musejí uvědomit, že bez ohledu na to, kolik protibushovských knih se prodá v hlavním městě, zbytek země je už někde jinde. Prezidentem USA je nyní Barack Obama a jeho strana ovládá obě komory Kongresu. Pokud před příštími volbami bude stále rekordně vysoká nezaměstnanost nebo se Afghánistán ukáže být naprostým fiaskem, pokud zkrachuje reforma zdravotnictví nebo dojde k dalšímu teroristickému útoku, Američané budou vinit současnou vládní garnituru, ne texaského důchodce.
Foto: Wikimedia Commons, Reuters
