Pro mnoho Kolumbijců to byla ohromná událost. Osvobození Ingrid Betancourtové a 14 dalších rukojmích nejenže ukončilo nesnesitelné trápení všech zúčastněných, ale také bez krveprolití a lstivým zásahem zostudilo povstalce hnutí FARC.
To však nebylo jediné osvobození zajatců, které Kolumbie zažila minulý týden, napsal server BBC. Bez velkých povyků propustily minulý čtvrtek FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) také norského univerzitního profesora Alfa Onshuuse, jenž byl zajat v lednu. Údajně za něho bylo zaplaceno výkupné.
Tyto dvě události naznačují, že v Kolumbii jsou drženi dva odlišné typy rukojmích. Tím prvním jsou zajatci jako Betancourtová, kteří mají posloužit k politickým účelům. Druhou skupinu pak tvoří rukojmí, za které FARC inkasuje tučné výkupné.
"Všechen nátlak vlády, médií a hnutí FARC se týká hlavně politických zajatců," tvrdí Olga Lucía Gómezová, ředitelka nevládní organizace País Libre (Svobodná země). "To ale zkresluje problém s únosy, protože nejsou chápány se vším všudy. Únos učitele je stejným prohřeškem jako únos politika."
Přesný počet zajatců v rukou FARC není znám, ale kolumbijské ministerstvo obrany odhaduje, že zhruba 700 jich je drženo pro výkupné. Gómezová navíc dodává, že dalších 40 procent případů není vůbec nahlášeno, protože příbuzní unesených se obávají pomsty. Maximální počet politických zajatců je naopak jen 25, rodiny se však prakticky nemohou zasadit o jejich osvobození.
"Všichni byli nadšeni (po osvobození Betancourtové), ale já jsem tu radost moc nesdílela," prozradila Claudie Rugelesová, žena bývalého provinčního guvernéra Alana Jary. FARC drží jejího muže od roku 2001. "Jestliže únosci požadují výkupné, rodiny s nimi mohou alespoň vyjednávat, ale politické zajatce může osvobodit jen stát. My jsme bezmocní," vysvětluje. "Pokaždé, když přijde zpráva, že jsou osvobozeni jen někteří, cítím naprostou beznaděj."
Rukojmí, za které je placeno výkupné, často tráví v zajetí kratší dobu, ale to neznamená, že je pro ně odnětí svobody méně traumatizující. "Neustále na vás naléhají, ať rodina rychle zaplatí, nebo vás zabijí," vzpomíná bývalý šéf ropné společnosti, jenž byl unesen v roce 2002. Za měsíc byl propuštěn, poté co jeho nejbližší složili požadované peníze. "Každý si pamatuje Ingrid, ale nikdo si nepamatuje nás," dodává.
Někteří zajatci mají pak na svobodě potíže adaptovat se zpět do normálního života. Bývalý člen kongresu Jorge Eduardo Gechem byl propuštěn letos v únoru a krátce poté se rozešel se svou ženou. "Vzali mi Jorgeho Eduarda a vrátili mi někoho úplně jiného," uvedla jeho manželka.
Pracovník ropné společnosti tvrdí, že následky vydírání jsou velkou zkouškou hlavně pro psychiku. "Po propuštění to bylo na svobodě horší než v zajetí. Všechna traumata totiž začala pomalu vylézat na povrch," vzpomíná. "Ze života mi nezbylo nic. Je mi 51 let a nemohu se ani vrátit zpět do práce. Zaměstnavatelé tvrdí, že když už jsem byl unesen jednou, může se to stát znovu."
Existují ale i šťastnější návraty ze zajetí. Současný kolumbijský viceprezident Francisco Santos například přežil únos drogovým kartelem Medellín v roce 1990 a jeho příběh pak sepsal Gabriel García Márquez v knize Zpráva o jednom únosu. Prezident Álvaro Uribe jmenoval v roce 2007 ministrem zahraničí Fernanda Araúja, dva měsíce poté, co Araújo uprchl z tábora FARC. A také Ingrid Betancourtová, unesena v roce 2002, když vedla kampaň na prezidentský úřad, je nyní údajně připravena k návratu do veřejného života.
"Chtěla bych znovu sloužit Kolumbii. Jestli jako prezidentka, to ví Bůh," řekla médiím po svém propuštění. Kolumbijci teď čekají, jakou roli převezme. "Ingrid se hodlá mezinárodně angažovat ve jménu ostatních zajatců," říká Herbín Hoyos, který v rozhlase vysílá rukojmím vzkazy od rodin. Jelikož se o jejich záchraně nyní začne natáčet film, sama Betancourtová by se tak brzy mohla postarat o předlohu pro druhé pokračování.
Foto: Profimedia, Reuters, AP
