Kampaň před volbou amerického prezidenta v listopadu příštího roku už je v plném proudu. Sezóna primárek započne s Novým rokem, jako první budou kandidáty vybírat v Iowě 3. ledna. Uchazeči už na sebe prozradili kdeco, došlo i na vtipy na vlastní adresu. Proč? Na charakter spíš než na politiku dá možná až polovina voličů.
Hillary Clintonová neumí zpívat. Buď nemá v pořádku sluch, nebo se jí něco dost ošklivého přihodilo s hlasivkami. Možná obojí, soudě podle klipu zachyceného na serveru YouTube, na němž tato nadějná prezidentská kandidátka Demokratické strany interpretuje americkou hymnu.
Mohlo by jí to v předvolební kampani uškodit? Nikoli, právě naopak. Senátorka za New York Clintonová klip dost často připomíná a získává tím sympatie voličů. Protože si dělá legraci sama ze sebe, pomáhá jí to vyrovnávat se s nálepkami, které jí kazí jinak vcelku úspěšnou kampaň. Ti, kteří Clintonovou určitě volit nebudou, jí totiž připisují vlastnosti, které se běžně používají spíš k popisu materiálů: drsná, chladná, tvrdá... samozřejmě kromě přívlastků jako bezohledná, vypočítavá, manipulativní. Pak je tu snad nejčastěji používaná charakteristika Hillary - polarizující, další termín jako z příručky fyziky. Tím však její odpůrci říkají jen to, že šedesátiletou manželku bývalého prezidenta a sukničkáře (možná už také bývalého) Američané buď zbožňují, nebo nenávidí. Střední cesta není.
Známý americký autor Jack Hitt, píšící mimo jiné pro The New York Times Magazine, označil „nenávidění Hillary" za národní kratochvíli a pro tuto zábavu vymyslel nový termín: Hillarating. Z toho je zřejmé, jak moc se musí Clintonová snažit, zvlášť když vyprávění vtipů očividně není její parketa. Přesto v průběhu letošního roku byla favoritkou mezi demokratickými prezidentskými kandidáty a až na drobná zakolísání porážela jak senátora za Illinois Baracka Obamu, tak bývalého senátora za Severní Karolínu a kandidáta na viceprezidenta v roce 2004 Johna Edwardse.
S Cheneym na kachny nejdu
Clintonová má samozřejmě mnohem těžší pozici než takový přirozený vtipálek jako je republikánský kandidát, dříve baptistický kazatel a bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee. Ten sice v celonárodních průzkumech popularity zaostával za republikánským favoritem a někdejším starostou města New York Rudym Giulinaim i bývalým guvernérem Massachusetts Mittem Romneym, ale nedávno v průzkumech v Iowě oba předstihl. To je celkem podstatná informace, protože výsledek klání ve dvou malých státech na začátku sezóny primárek, v Iowě a v New Hampshire, bývají ukazatelem pro další průběh voleb.
Huckabee využívá jemné ironie a dokáže pohotově reagovat na různé situace. Setkání s voliči uvedl například slovy: „Vynasnažím se, abych neřekl něco, co by ukončilo moji politickou kariéru." Na zazvonění telefonu během promluvy k voličům reagoval: „Jestli to je Cheney a chce jít na kachny, řekněte mu, že nejdu." Narážku na lov, při němž současný viceprezident Dick Cheney v únoru 2006 na ranči v jižním Texasu postřelil dalšího lovce, pochopili všichni. Cheneyho lov se totiž do té doby už stal námětem komedií.
Dvaapadesátiletý Huckabee přitahuje pozornost nejen tím, že hraje na baskytaru v kapele Capitol Offence (Urážka Kapitolu, navíc slovní hříčka se spojením hrdelní zločin), ale také pevnou vůlí, s níž zhubl o padesát kilo poté, co u něj lékaři zjistili cukrovku.
Právě v souvislosti s hubnutím se mu vtipkování vymklo z rukou. Shazování kilogramů totiž přirovnal k pobytu v koncentračním táboře, což samozřejmě nenechalo v klidu židovské organizace. Za vtip mnoho lidí také nepovažovalo informaci, podle níž Huckabee v roce 1992 během kandidatury do Senátu doporučoval izolaci pacientů s AIDS a prohlašoval, že homosexualita může „představovat nebezpečí pro veřejné zdraví".
Jako opilý námořník
O tom, že se nic nemá přehánět, se přesvědčil také další republikánský kandidát, senátor za Arizonu John McCain, který v prezidentských volbách kandidoval už v roce 2000. Svoje vyprávění pro voliče roky zpestřoval přirovnáním, že Kongres utrácí peníze „jako opilý námořník". V čem je riziko opakovaného vtipu, McCain poctivě vylíčil deníku USA Today. V jednom z e-mailů se mu jakýsi muž svěřil, že „jako bývalému opilému námořníku se mu opravdu protiví, když ho někdo přirovnává k členům Kongresu".
McCain nepatří k favoritům mezi prezidentskými kandidáty. Podle řady komentátorů je to zejména kvůli jeho věku, v srpnu mu bylo 71 let. Ale jeho vtipy si příznivce našly, přestože k jemnému humoru Huckabeeho mají daleko.
Na jednom předvolebním setkání dostal otázku, zda je dobrý nápad, aby Spojené státy bombardovaly Írán. McCain odpověděl písní. Zapěl refrén kusu Barbara Ann od Beach Boys, jen trochu pozměnil slova: "Bomb. Bomb. Bomb." Výstup se objevil na YouTube.
Podle listu The New York Times musel sice senátor poté odrážet různé útoky, ale to mu nezabránilo, aby při další předvolební akci nevpochodoval na pódium právě za zvuků písně Barbara Ann.
Podobně jako McCain s opilým námořníkem to i Clintonová s vtipkováním alespoň pro některé voliče přinejmenším jednou přehnala. Parodie poslední epizody oblíbeného mafiánského seriálu The Sopranos, v níž představila oficiální píseň kampaně a v níž vystupuje s manželem Billem, je sice zábavná, ale některým jejím příznivcům mírně nadzdvihla obočí. Asi se tak docela nedokážou srovnat s tím, že by měli jít volit mafiánskou manželku.
Tužme se a bavme se
O humor se pokoušejí všichni uchazeči o prezidentský post, ale mnozí s tím mají podobný problém jako Hillary Clintonová. Třeba republikán Rudy Giuliani, který se v projevech hojně zmiňuje o teroristické hrozbě a tím připomíná svoje rázné působení v čele newyorské radnice v době teroristických útoků 11. září 2001. Nebo další republikán Mitt Romney, který se hlásí k mormonství, jež bylo v minulosti spojováno s polygamií. Má sice jeden osvědčený vtip, který má rozptýlit obavy voličů, že by potenciální prezident mohl mít víc manželek než jednu zákonem povolenou, („Věřím, že do manželství vstupuje muž a žena, ...a žena ...a žena...."), ale podle vlastních poradců jej používá méně, než by měl.
I ti, kterým se vyrábění bonmotů a legračních historek moc nedaří, však mají ještě jinou šanci. Podle průzkumu agentury AP a Yahoo!News z konce letošního roku si polovina voličů Demokratické strany myslí, že osobní vlastnosti kandidátů jsou důležitější než to, jakou politiku chtějí prosazovat. Politické otázky jsou důležitější pro 42 procent demokratů. U republikánů je to naopak. Polovina republikánů dává přednost politickým tématům, kdežto 43 procent oceňuje hlavně charakter.
Výjimku tvoří ti, kdo podporují republikánského kandidáta Rudyho Giulianiho nebo Johna McCaina. Dávají totiž jednoznačně přednost osobnosti a také zkušenosti a síle charakteru u svých oblíbenců. Je to pochopitelné. O Giulianim už byla řeč a John McCain je zase válečný hrdina z Vietnamu.
Mimochodem u republikánů, kteří dají na charakter víc než na politiku, musí právě jejich favorit Giuliani vyvolávat záchvaty schizofrenie. „Starosta všech starostů" sice prokázal neobvyklou kuráž a odvahu, ale také má mírně řečeno dost neuspořádané rodinné poměry. Kromě toho, že se potřetí oženil, jeho sedmnáctiletá dcera Caroline podporuje konkurenci - demokrata Obamu, což se provalilo na serveru Facebook letos v srpnu. Navíc jeho jednadvacetiletý syn Andrew třetí paní Giulianiovou veřejně a hodně hlasitě nesnáší.
Nesmí to být baklažán
Voliči si v žádném případě nestěžují, když na povrch vyplouvají pikantní historky ze soukromí prezidentských uchazečů, a zavděk dávají i vcelku banálním informacím. Na přetřes se dostávají manželky, milenky, domácí zvířata, ale také oblíbená jídla nebo nejnudnější zaměstnání, které adepti prezidentského úřadu vykonávali. Není nad to dovědět se například, že Giuliani nejí játra, Romney nesnáší baklažán (dle labužníků fialovočerný šlechtic mezi zeleninou), Hillary Clintonová zase „nemá ráda věci, co jsou ještě živé," (to si voliči asi dost oddychli).
Foto: Reuters, ČTK
