Smrtí Huga Cháveze přišla o svého vůdce nejen Venezuela, ale celá Latinská Amerika. Jaká budoucnost nyní čeká "malé Benátky" a zbytek kontinentu? Jak budou reagovat Spojené státy? On-line deníku TÝDEN.CZ odpovídal Traian Urban z Metropolitní univerzity Praha.
Chávez Venezuele vládl 14 let. Jak byste jeho účinkování v čele této země zhodnotil? Je pro ni dobře, že stál v jejím čele?
Chávez svým nástupem v roce 1998 zahájil ve Venezuele politickou a ekonomickou přeměnu, zaštítěnou o získanou volební většinu, která mu umožnila oslabit rovnováhu mezi složkami státní moci. K tomuto účelu využíval nesčetné programy sociálního začleňování prostřednictvím využití redistribuce státního bohatství (ropy). Zavedl rozsáhlé programy dávek a sociálních darů financovaných ze státního ropného průmyslu.
Využíval většinová volební vítězství k oslabování horizontálních a vertikálních struktur zajištujících ve formě opozice efektivní kontrolu vlády. Využíval státní zdroje a bezpečnostní služby státu ke prospěchu vládní strany, zatímco podobné benefity odmítal poskytnout opozici. Vznikl tudíž systém nerovnoměrného rozložení sil mezi vládnoucí stranou a jakoukoliv opozicí. Na vládě Huga Cháveze tedy můžeme demonstrovat, jak je demokraticky zvolený lídr schopen zmanipulovat státní instituce s cílem minimalizovat opoziční sociální a politické skupiny.
Jaký vývoj je podle vás ve Venezuele nyní možné očekávat? Má Nicolas Maduro, či někdo jiný ze Sjednocené socialistické strany Venezuely (PSUV) na to, aby Cháveze jako osobnost nahradil?
Hugo Chávez byl osobností, hyperaktivním populistickým politikem, za kterého se bude náhrada hledat velmi těžko. On sám určil Nicolase Madura jako svého nástupce. Doslova uvedl: "Já nejsem já, já jsem lid a lid si přeje pokračování naší revoluce. Mým následovníkem je Nicolas Maduro."
Později lze ve straně očekávat boj mezi Madurem, předsedou parlamentu Diosdadem Cabellem, Jorgem Arreazou, který byl Chávezovým zetěm, a současným ministrem pro vědu a prezidentem státní ropné společnosti PDVSA Rafaelem Ramírezem.
Jaké jsou nyní šance opozice? Posílí Chávezova smrt její pozice, nebo naopak? Může Henrique Capriles v nadcházejících volbách uspět?
Opozice se poslední roky snažila vystupovat jednotně. Aktuální situace ukáže, jestli je toho schopna i v tomto momentě. Chávez nicméně využil svá předešlá vítězství k modifikaci volebních obvodů a navýšení počtu poslanců v obvodech, kde měl trvalou podporu. Naopak došlo ke snížení počtu poslanců v obvodech, kde měla navrch opozice. Toto volební inženýrství a priori poskytuje velkou výhodu Chávezovým následovníkům. Na druhou stranu musíme uvést, že Venezuela se potýká s vážnou ekonomickou situací, nedostatkem potravin, archaickým průmyslem a tlakem opozice. Zde se otevírá možnost pro změnu.
Chávezovým cílem bylo sjednotit Latinskou Ameriku. Čeká region po jeho smrti nová éra, nebo se objeví noví vůdci - například nedávno znovuzvolený prezident Ekvádoru Rafael Correa či bolívijský Evo Morales, kteří budou dál podporovat myšlenku jihoamerické integrace?
Nacionalismus ani populismus odchodem Cháveze neskončí. Podobné pokusy o chavistický způsob vládnutí lze částečně pozorovat i v Bolívii, Argentině, Nikaragui apod. Chávez se svým způsobem snažil řešit ekonomickou a politickou situaci Venezuely, tzn. redistribuovat bohatství mezi sociálně potřebné či vyvázat se alespoň rétoricky z vlivu USA (Venezuela byla za Cháveze i nadále závislá na exportu ropy do USA).
Mluvíte o USA. Jakou pozici nyní k Venezuele podle vás Spojené státy zaujmou?
USA historicky do příchodu Cháveze měly ve Venezuele blízkého partnera. S Chávezem pak, pro mnohé paradoxně, co se týče obchodních styků, bez přerušení spolupracovaly. Na Chávezovy verbální útoky americká administrativa poslední dobou moc nereagovala, aby mu neposkytla nová témata k dalším výpadům.
Chávez finančně štědře podporoval jiné země v regionu, například Kubu a Nikaraguu. Nehledě na výsledek voleb, může Venezuela vzhledem k ekonomické situaci v tomto trendu pokračovat?
Finanční podpora a subvence patřily mezi hlavní nástroje Chávezovy zahraniční politiky. Poskytoval finance svým "kamarádům" v Mexiku, Peru, Kolumbii, Salvadoru a na Kubě, a dokonce i podnikl sociální investice v USA (228 tisíc chudých domácností dostalo ropu na topení jako dar venezuelského lidu) a Velké Británii s cílem získat světovou pozornost a kritizovat v daném momentu politiky George Bushe a Tonyho Blaira. Některé odhady hovoří o tom, že v reálných číslech tato pomoc dosáhla hodnot Marshallova plánu (americký plán obnovy Evropy po druhé světové válce - pozn. red.).
Pouze projekt Petrocaribe, v rámci kterého dodával za velmi preferenční ceny naftu do zemí Karibiku, dosahoval ročně 1,7 miliardy dolarů. Chávez touto pomocí získával podporu a sympatie v celém světě a navíc argument, který využíval vždy, když se na Venezuelu obrátila v negativním smyslu pozornost světové veřejnosti. Zde přicházel s argumentem: "Já pomáhám potřebným a nenechám si nic diktovat nadnárodními společnostmi. Žiji a pracuji pro lid". Vzhledem k ekonomické situaci je společnost majoritně proti podobným darům do zahraničí. Rozhodnutí ovšem bude záviset na prioritách nové vlády a zahraničně politické orientaci.
