Humanitární pracovníci varují před nevhodnými formami humanitární pomoci zemětřesením zničené zemi. Radí: Hotovost namísto nových unáhlených adopcí a nevhodných darů, jejichž přeprava je drahá, ale na místě bývají často k ničemu.
Organizace Save the Children, World Vision a britský Červený kříž vyzvaly k okamžitému zastavení adopcí domnělých sirotků po zemětřesení na Haiti. Nejdříve je třeba soustředit se na vystopování jakýchkoli příbuzných, jež mohli na ostrově přežít.
„Jakékoli další ukvapené adopce nesou riziko, že budou navždy rozděleny rodiny, což by ublížilo už tak zranitelným dětem a mohlo by rozvrátit úsilí pomoci," uvádí se ve společném stanovisku, jež se ale nevztahuje na adopce, které se řádně a v souladu se všemi náležitostmi vyřizují už od doby před zemětřesením.
Velká většina opuštěných dětí, jejichž dojemné záběry v posledním týdnu vyvolaly po celém světě vlnu zájmu o jejich adopci, nejsou sirotci, ale katastrofa je jen oddělila od jejich rodin, tvrdí výkonná ředitelka organizace Save the Children Jasmine Whitbreadová.
Podlehnout záplavě zájmu o adopce by také mohlo otevřít dveře pašerákům haitských dětí, jejichž chudoba je činí „extrémně zranitelné" vykořisťováním a zneužíváním, upozornila televizi CNN ředitelka organizace Word Vision Justin Byworthová.
Pošlete peníze, ne starý kožich
Ti, kteří chtějí pomoci, mají podle humanitárních pracovníků poslat hotovost na konta organizací, které se starají o znovusjednocení rozdělených rodin. Na Haiti otevřel kancelář, která to má na starosti, Mezinárodní výbor Červeného kříže.
Další aktivisté vysvětlují, proč odmítají věcné dary: V nejlepším případě věci, jež jsou často mnohem levnější na místním trhu, jen zabírají vzácný nákladní prostor, dopravou se prodražují a odčerpávají tak prostředky na humanitární pomoc. V horším případě jsou nepoužitelné, ne-li nebezpečné.
„Nevhodné dary mohou bohužel udělat víc škody než užitku a často je dražší přivézt použité zboží než koupit nové na místě," napsala aktivistka Saundra Schimmelpfennigová na svém internetovém blogu.
V roce 2004 pracovala v Thajsku zničeném tsunami. Po tsunami byly darovány tuny použitých oděvů, často nevhodných vzhledem k místnímu podnebí a kultuře, vysvětluje na blogu nazvaném „Dobrý úmysl nestačí". Do Thajska prý tehdy lidé posílali i zimní čepice, kožichy a rukavice.
Danajské dary plýtvají časem na skutečnou pomoc
Věcné dary často mrhají cenným časem vymezeným pro záchranu. „Darované zboží může ucpat přístavy a zabránit v okamžitém přísunu pomoci," píše aktivistka. Přístavní úřady mají často velké potíže, aby vše roztřídily a poslaly zboží dál.
V roce 1988 po hurikánu Mitch bylo třeba třídit patnáct palet s nahodilými léčivy zaslanými do postižené oblasti, a to jen proto, aby se „kritický čas promrhal tříděním léků, z nichž se tři čtvrtiny vyhodily," vzpomíná dále.
Varuje také před dalším z hlediska dárce oblíbeným darem: posílat sušenou kojeneckou výživu tam, kde jsou ženy zvyklé kojit, je nejen k ničemu, ale může být i nebezpečné: To když se sušená strava připravuje s použitím - zpravidla po katastrofě - kontaminované vody.
Mnohé položky, jež lidé rádi darují - prostěradla, boty, jídlo či medikamenty, lze koupit na místě, potvrzuje slova své kolegyně Florian Westphalová. Doprava podle aktivistů zboží i několikanásobně předraží, koupit jej na místě by naopak konkrétně na Haiti podpořilo místní ekonomiku, soudí.
Foto: Profimedia
