Před pěti sty lety město Mexiko, tehdy mocný Tenochtitlán, spočívalo na vodě. Dnes se do některých čtvrtí této megalopole tato životodárná tekutina dostává jen na hřbetech oslů.
"Jediné, co mi dělá starost, je, aby osel neuklouzl," říká jedenáctiletý Osvaldo Pérez, zatímco vede svažitou ulicí Xochimilka v jižní části metropole svého vyzáblého oslíka, který nese čtyři dvacetilitrové konve s vodou.
Scéna je v kontrastu s bujnými fontánami ve středu města, v nichž je vody hojnost, byť je to jenom dvacet minut cesty od Osvaldova domu. Osvaldo stráví skoro celé odpoledne dvěma cestami k jediné pumpě v okolí s její smrdutou vodou, kterou ani nebude moct pít. Pumpa na úbočí kopce zásobuje asi 330 rodin obce San José Obrero.
Půl roku záplav
Město Mexiko, položené v pánvi obklopené kopci, horami a sopkami, ze kterých voda stéká v asi čtyřiceti řekách, trpí na druhé straně po šest měsíců v roce záplavami. Ročně tam naprší asi 700 milimetrů.
"Pořád hledáme způsoby jak se zbavit dešťové vody, a přitom paradoxně trpíme nedostatkem vody," řekl specialista Jorge Legorreta, autor knihy Voda a město Mexiko; od Tenochtitlánu po megalopoli 21. století.
Město dostává jeden z největším přísunů vody na světě - 72 tisíc litrů za vteřinu, což dává skoro 300 litrů denně na každého z jeho 22 milionů obyvatel. Asi 30 procent této vody se přivádí od řek Lerma a Cutzamala asi 60 respektive 120 kilometrů od hlavního města. Zbytek se těží z podzemí, což také v posledních sto letech způsobilo pokles terénu o deset metrů.
"Příčina nedostatku vody v některých částech města je v tom, že mnoho jí uniká z potrubí. A uniká proto, že město se propadá," vysvětluje Legorreta.
Letos navíc dostane město z Cutzamaly méně vody, proto její tamní úroveň se snížila o 50 procent. Městská komise pro vodu se rozhodla zavřít až do května tento přívod tři dni měsíčně nebo možná tři dny každé dva týdny, aby se ušetřila voda pro případ, že sucho bude pokračovat.
Nespravedlivý „oslí kšeft"
Městské úřady taky volají po zvýšení poplatků za vodu, které jsou dotované a pro veškeré obyvatelstvo, bez ohledu na sociální postavení, jen symbolické. Pro pětičlennou domácnost v centru hlavního města je to například asi pět dolarů (110 korun) každé dva měsíce.
To Osvaldovu rodinu stojí pět dolarů každý měsíc její osel, který jí donáší vodu. Z té ostatně velkou část vypije sám. "Někdy vypije celou konev (20 litrů), záleží na tom, jak velké je vedro a kolik cest udělá," říká Osvaldo, zatímco malou hadicí napojenou na pumpu napouští vodu do konví.
"Nejhorší tady je, že asi před dvěma lety sem začali dovážet vodu dvakrát týdně v cisternách a lidi se na to spolehli a začali svoje osly prodávat. Pak ale cisterny začaly řídnout a kolem oslů se vytvořil velice nespravedlivý kšeft," říká Mariano Salazar ze správy obce.
Vláda soudí, že kromě zvýšení poplatků spočívá řešení ve větším šetření vodou počínaje na úrovni jednotlivců, ale specialisté tvrdí, že to už by nestačilo.
Osvaldo zatím, vzdálen od všech těchto debat, končí plnění svých otlučených konví. A dbá, aby nazmar nepřišla ani kapka.
Foto: Profimedia
