Kuba za Obamy: <span>chceme mobily,</span> ale ne kapitalismus

Zahraničí
6. 5. 2009 07:00
Normální život na Kubě. Z amerického pohledu není o co stát.
Normální život na Kubě. Z amerického pohledu není o co stát.

Revoluční nostalgie, Castro a Guevara pospolu.Kuba je už padesát let pro americké obchodníky tabu. Prezident Obama ale nedávno zmírnil cestovní omezení a povolil také působení amerických telekomunikačních společností na ostrově. Co to znamená pro obyčejné Kubánce? A co by se stalo, kdyby na ostrov mohli všichni Američané, nejen ti s kubánskými kořeny, a všechny firmy?

Ledovec, který konzervuje Kubu jako pozůstatek studené války, možná brzy roztaje. Hospodářské sankce včetně embarga mají ostrov izolovat. Ustanovil je v roce 1962 John F. Kennedy, který tak chtěl zadusit revoluční režim Fidela Castra. V následujících dekádách jeho nástupci embargo zpřísňovali i zmírňovali, ale účel zůstal stejný - zbavit se Castra. To se však stále nestalo.

„Naše současná politika vůči Kubě prostě nefunguje," říká Barbara Leeová, demokratická kongresmanka, která Havanu nedávno navštívila. „Je na čase se s Kubou domluvit. Jsem přesvědčena, že Kubánci chtějí dialog, chtějí rozhovory se Spojenými státy." Vstřícně se tváří i Castro. Řekl, že setkání s Leeovou a dalšími dvěma členy amerického Kongresu bylo velkolepé.

Nešťastný pronájem Guantanáma

To je vzhledem k tomu, že Castro obvykle pro Američany místo pochvalných slov používá spíš výrazy jako „imperialistická prasata." Naráží tím na neveselou historii americko-kubánských vztahů. Spojené státy pomohly ostrovanům vyhrát válku o nezávislost se Španělskem, ale poté se odmítly vzdát vlivu na Kubě. Ten si zajistili Plattovým dodatkem z roku 1903. V současné době z něj platí jen ustanovení o pronájmu zátoky Guantanámo, které nemůže ani Castro jednostranně zrušit. Každý rok posílají Spojené státy šek s nájmem 3 085 dolarů (asi 62 290 Kč). Hrdý comandante revoluce si je ukládá do šuplíku.

Guantánamo, kámen tížící americko-kubánské vztahy.Kroky nového amerického prezidenta vůči Kubě jsou více než opatrné. Neruší embargo, jen dodatečné sankce, které ustanovil jeho předchůdce. Kubánští Američané budou nyní moci na ostrov, jak chtějí a posílat více peněz příbuzným. Obama také umožnil americkým telekomunikačním společnostem, aby se ucházely o licence na Kubě a zrušil omezení komerčních letů. Mezi Spojenými státy a Kubou totiž dosud létají spoje jen ze tří amerických měst, které jsou navíc vyhrazené pro kubánské Američany s příbuznými na ostrově, novináře a další osoby, které mají zvláštní důvod pro návštěvu ostrova.

ČTĚTE TAKÉ: Obama vstřícný ke Kubě. Emigranti mohou volně cestovat
                       
Castro zatracuje Obamovy „almužny" 
                        Kuba. Připraveni na krizi?

Málokdo očekává, že zanedlouho dojde ve vztazích mezi oběma zeměmi k průlomu. „Jsou tu povzbuzující věci, ale v krátkodobém horizontu nepředpokládám žádné velké politické změny," řekl britskému deníku Guardian nejmenovaný západní diplomat v Havaně.

Standard: šampón luxusem

Typický den v životě průměrné havanské rodiny podle tohoto listu vysvětluje, proč si Kubánci přejí ukončení embarga. Probudíte se v rozpadajícím se a přeplněném domě bez klimatizace, která je pro život Kubánců v blízké Floridě samozřejmostí. Ihned se začnete dusit vlhkým vedrem. Chcete se vysprchovat, ale máte jen malou kostku mýdla, na šampón můžete zapomenout. S toaletním papírem šetříte, není ho nazbyt. Hodinu si počkáte na přeplněný autobus do práce. V úřadě pak za osmdesát amerických centů denně (asi šestnáct českých korun) na den posunujete papíry z jednoho konce stolu na druhý. Cestou domů nakoupíte rajčata a cibuli, na víc váš plat nestačí.

Soudruzi ve zbrani: Severokorejci na Kubě.V obchodech jsou navíc k dostání jen ty nejzákladnější potraviny a pár dalších produktů, pro cokoli jiného včetně šampónu musíte do zvláštních prodejen. K nákupu zde ale potřebujete kubánská konvertibilní pesa, obdobu tuzexových bonů. Jejich největším zdrojem jsou dary od příbuzných žijících v zahraničí (podle mezinárodních odhadů to je ročně až 1,2 miliardy USD).

Nikdo nehladoví, ale absurdně nízké mzdy nutí většinu obyvatel zajistit si nějaký vedlejší příjem. Vzniká tak národ mikrokapitalistů, kteří třeba prodávají doma vyrobené cetky turistům nebo si obstarávají americké dolary různými podloudnými způsoby. Karibský ostrov rozhodně není muzeem socialismu. Ale rozhodně je unikátní. Komunistický stát v tropech je živoucí vizí jednoho muže, je vydupaný ze země jeho charismatem a bezohledností.

Ale změna je nevyhnutelná. Castrovi je 82 let a chřadne. Moc hladce přešla na jeho o pět let mladšího bratra Raúla, ale ani on není nesmrtelný. Dříve či později Castrové odejdou. Jak rychlé a hluboké změny budou ale následovat? Přežije kubánská revoluce svého vůdce?

„Kuba se, pokud embargo skončí, bude postupně čím dál víc podobat Americe," říká Volker Skierka, Castrův životopisec z Německa. „Srdce a hlavy lidí ovládne kultura a la McDonalds," obává se spisovatel.

Obavy z kapitalismu

Normální život na Kubě. Z amerického pohledu není o co stát.Kubáncům ale nikdo o výhodách kapitalistického materialismu kázat nemusí. Šťastnější menšina obyvatel nakupuje počítače, DVD přehrávače i mobilní telefony. Ty jsou nejžádanějším symbolem bohatství, i když jejich vlastnictví povolily úřady běžným obyvatelům až loni a tarify za hovory jsou stále závratně vysoké.

Mezinárodní měnový fond odhaduje, že na Kubu by mohlo, pokud by prezident úplně zrušil cestovní omezení, ročně přijet až 3,5 milionu Američanů. Příliv turistů by snížil deficit kubánského obchodu, ale také zvýraznil nerovnosti mezi Kubánci. Bílí a lépe vzdělaní obyvatelé města západu ostrova budou mít z turistů větší prospěch než jejich tmavší soudruzi ze slumů a vesnic.

Někteří Kubánci se obávají, že vracející se emigranti se je pokusí vyhnat z domů, které po revoluci zabrali. Nejsou také nadšení z vyhlídky svobodného trhu, který by ohrozil státní dotace, a obávají se zdražování. Většina si ale podle Guardianu myslí, že změny přinesou postupné zlepšení situace.

„Nikdo nechce úplný kapitalismus," říká Disamis Arcia, kurátor nedokončeného muzea Che Guevary. „Všichni chceme zachovat výdobytky revoluce."

Režim na Kubě přežil americké embargo s pomocí masivních dotací ze Sovětského svazu. V roce 1990 ale příliv rublů najednou úplně ustal a ekonomika ostrova zkolabovala. Nyní se částečně vzpamatovala díky turistům a novému spojenci, Venezuele, která posílá levnou ropu. Ekonomika je ale stále v katastrofálním stavu, kombinace centrálního plánování a amerického embarga ničí průmysl i zemědělství. Nezaměstnanost je skrytá. „Předstírají, že nás platí a my předstíráme, že pracujeme," říká se.

Mikrokapitalisté těží ze všeho, co by mohli zpeněžit.Čínský model?

Izolace ostrova je jedním ze základních pilířů režimu. Každý návštěvník z USA je reklamou na systém, ve kterém lidé nakládají volně se svými příjmy a považuje svobodu slova za zaručenou. V Číně a ve Vietnamu ale bylo možné se vzdát centrálně plánované ekonomiky a udržet kontrolu komunistické strany nad veškerým politickým životem.

Kubánští dizidenti jsou rozdělení a ve své zemi málo známí. Uvolnění vztahu s Washingtonem ale může vynést na povrch skryté soupeření mezi frakcemi komunistické strany a armády. Říká se, že v takovém případě plánují někteří členové kubánské elity útěk do Venezuely.

Jaké mají následky americké politiky na Kubě ale není pro prezidenty USA rozhodující. Florida, kde žije nejvíce kubánských imigrantů, je jedním ze států, které dokáží při vyrovnaných volbách určit, kdo bude příštím vůdcem světové supervelmoci. Každý kandidát se tedy snaží kubánským Američanům ukázat, že se s jejich nepřítelem Fidelem rozhodně neplánuje sblížit.

Senátor Barack Obama říkával, že embargo by se mělo zrušit, kandidát Barack Obama otočil a dosavadní politiku začal podporovat s tím, že umožní její mírnou revizi. Slib nyní splnil, ale na nedávném summitu amerických států musel čelit tlaku, aby v uvolňování pokračoval.

Hlavní nebezpečí už nepředstavuje Castro, ale Chávez.Alespoň rétorická vztřícnost vůči Kubě by mohla pomoci poškozené reputaci Spojených států v Latinské Americe a také vzít vítr z plachet socialistického prezidenta Venezuely.

„Castro působí nyní v porovnání s Chávezem docela neškodně," říká Larry Birns, ředitel think tanku Council on Hemispheric Affairs. „Ve Washigntonu se mluví o tom, že zatímco starý pardál Castro se chce usmiřovat, Chávez stojí spíš o konfrontaci," říká vědec.

Foto: Profimedia, Reuters, ČTK/AP

Autor: - kpa -

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ